179.

DEITY: DESERTION featuring Tyler McCaul

V nepohodlí se skrývá určitá ryzí čistota a samota přináší jedinečnou útěchu. V mé DNA je zakódována touha po objevování a nedokážu si bez ní představit život. Podle mě je monotónnost nejen nepřítelem kreativity, ale i zabijákem motivace. Když na mě začne doléhat stereotyp, někdy mi ke změně stačí jen jiné prostředí a nové scenérie. Podobné projekty vždy začínají průzkumem. Dlouhé dny toulání se neznámými místy se postupně mění v dny plné stavění, testování a natáčení – a také nekonečného opakování záběrů, dokud všechno dokonale nezapadne do sebe. Právě ty vyčerpávající hodiny fyzické práce a chvíle tichého bloudění v době, kdy ještě nic z toho neexistovalo, činí celý proces tak obohacujícím. Po třiceti letech strávených mezi stromy jsem si uvědomil, že pár návštěv pouště ročně mi nestačí. Chtěl jsem, aby se stala mým domovem. Na tom, když se člověk ztratí a tráví čas v poušti o samotě, shledávám něco léčivého. Možná je to tím, jak moc se toto prostředí liší od míst, kde jsem vyrůstal – od sekvojových lesů severní Kalifornie –, nebo možná tím, jak se rozlehlost pouště tak výrazně odlišuje od hustoty a zdánlivé klaustrofobické stísněnosti lesa. Ať už je důvod jakýkoli, právě tohle mě pohánělo vpřed po celá ta léta ježdění, stavění a tvoření.