25.

NETOPÝR BIKE FEST 2022

Zdravím vás moji milí Bajkujáci :-), a v tomto článku se opět po pár týdnech půjdeme podívat na nějakou zajímavou akcičku, která se nám odehrála v té naší BAJKOVÉ republice. První počáteční známky tohoto bajkového festivalu, který nese název „NETOPÝR BIKE FEST“ se datují někde kolem roku 2014 (když druhý byl 2015, tak první musel být asi 2014 :-D), a to na tom samém místě, jako to bylo letos a to oblast POTEPLÍ - Malé Kyšice. Jedná se o bývalí areál koupaliště, které místo toho, aby jen tak leželo ladem, tak místní crew ho trošku zpřístupnila a již tedy několikátou sezónu se zde ve vystavěném NETOPÝR BIKEPARKU odehrávají nejedna zajímavá klání. I letos jsme mohli vidět několik desítek závodníků, kteří si to mezi sebou rozdali v nejednom rozvášněném závodu, a ať to byl již velmi známí místní SJEZD ze špičatých skal, DIRTOVÁ část, anebo DUÁLEK a skok do AIRBAGU, byli na všech těchto kolbištích k vidění hezké momenty.

S magazínem Bajkujem jsem se soustředil především na část sjezdu, protože kdo tyto závody a oblast zná tak ví, že místní sjezd ze skal a dále lesem, je pro oko fotografa i diváka opravdu lahodící. Jsou zde totiž velmi pěkné a nebezpečné pasáže, které rozhodně dostávají do varu ne jen závodníky, ale právě přihlížející obecenstvo občas s otevřenou pusou žasne, co že se to děje na té trati, a kdo to tam poslal tak neskutečně ostře přes ty kamen :-). Pojďme se tedy podívat, jak cca vypadalo první i druhé kolo sjezdové části, a zbytek již nechme na videu na konci tohoto článku a galerii, protože tyto dvě věci tuto akci ještě dále osvětlí :-). Začněme tedy prvním kolem, které se hlavně jelo na úplně jiné trati než kolo druhé, a pro někoho by se mohlo zdát, že tato část je o něco snadnější a klidnější, ale ne nadarmo se říká, že každá mince má 2 strany. Kolo první začínalo téměř ve stejném bodě a to na úplném vrcholu skalky, která je možná i nejvyšším bodem v tomto lese a tak je i celkem jednoduché tento bod najít. Prostě jdete podél trailu stále směrem nahoru (myslím, že je to na sever od hlavní budovy), a stále stoupáte a stoupáte, až se dostanete na místo, kde již výše nemůžete. Zde se tedy STARTOVALO. První kolo bylo odstartováno směrem zpět, tedy se jelo z kopce směrem na JIH a vlastně kudy jste přišli, tak jste to zase pěkně sjeli dolů. Trať měřila řekl bych rozhodně kilometr a možná i více, ale v prvním kole šlo především o to, že pokud jste se nekvalifikovali mezi prvních 20 nejrychlejších, tak jste si druhé kolo (v tomto případě bych řekl LEVEL) již nezkusili. Do dalších bojů postupovalo pouze prvních 20. Jestli jsem to vše přečetl správně, tak se účastnilo 53 jezdců a tak snahu na to, abyste mohli postoupit dál jste rozhodně vynaložit museli. První část začínala tedy na skalce, kde byla asi trať i nejobtížnější. Špičaté a nic neodpouštějící kameny hrozili závodníkům již od začátku. Bylo to však jen několik prvních desítek metrů, protože čím blíže jste se blížili k cílové pásce, tím se trať zjednodušovala a ubývalo i překážek. Po sjetí tohoto nejvíce nepříjemného místa jste se dostali do lesních pasáží, kde vás občas potkal malý skůček, nějaký kořen, nebo placatý kámen, který vás po jinak celkem rovné trati mohl jen zábavně zaměstnat a dupání z kopce trošku osvěžit :-). Neznamená, že když píši rovinaté trati, že to byla úplná zívačka, protože to tedy rozhodně ne. Chce to mít dobrou kondici, pevná kolena i ruce, protože vydržet třeba 3-4 minuty ve sjezdovém postoji pěkně zpevněný, není zase až tak jednoduché a k tomu hlavně mít dobrou techniku, jak ten terén hezky vyžehlit :-D.

Takže jestli jste měli natrénováno (pokud jste závodili), tak jste tedy mohli mít štěstí a dostali jste se do první dvacítky nejrychlejších. Zde se tak nějak i láme chléb, protože ne jen, že tito jezdci museli mít tedy na jedničku zvládnutou trať, ale museli také počítat s tím, že druhé kolo bude zase trošku něco jiného. Nebude to zase tolik rozdíl, ale celkem se v tomto případě přitvrdí. I když START druhého kola se odehrával téměř ze stejného místa, však se pokračovalo dále na SEVER a tak jak jste z jedné strany na skalku přišli, tak z druhé strany jste ji v druhém kole jeli. Tato světová strana tohoto místa byla právě tím bodem, kde jste určitě mohli pocítit výjimečnost tohoto sjezdu, protože velmi příkrý sráz, který vede z druhé strany, také plný ostrých a rozhodně při pádu nepříjemných kamenů, si na vás celé dopoledne a odpoledne brousil zuby. Začátek druhého kola, byl opravdu jak se říká „ne zadarmo“. Pokud jste to třeba nějak špatně přepálili, anebo dokonce nastal pád, mohli to být opravdu vaše poslední chvíle v tomto závodě. Pokud jste však vše dobře promysleli a vytipovali si jak pojedete, čekala vás jízda plná adrenalinu, vzrušení a pokud jste si dovolili nasadit i nějakou rozumnou rychlost, tak vás přihlížející dav rozhodně bouřlivě povzbudil. Když jsem v prvním kole fotil pod kopcem z dálky bylo slyšet fandění, a chvilku to vypadalo téměř jak v nějaké aréně :-D. Abych když tak děsuplné lidi uklidnil, tak vše zde dopadlo dobře a nikdo se zde nezrakvil způsobem, že by nemohl odejít. V prvním kole se nějaký pád odehrál a snad to vypadalo i na zlomenou pánev „prvotní info od saniťáka“, ale jinak vše probíhalo hodně poklidně.

No a když jste se i v druhém kole dostali přes tu nejtěžší překážku, kterou byla v tomto případě také skalka, ale z druhé světové strany, tak dále trať již měla celkem podobný výraz. Rovinatá s nějakou to zatáčkou, občas menší skok, kořen či menší kámen a tak si vás i tato druhá trať dovedla do cíle. Po sjetí prvních několika desítek metrů a překonání toho nejzrádnějšího co na jezdce čekalo, jste potom museli taky pěkně dupat do pedálu...jako při prvním kole. Také jde v tomto závodě samozřejmě o čas, a když je trať posléze spíše rovinatá, na přitažlivost země a samopohon z kopce dolů, se nedá úplně spolehnout. Několikrát jsem i slyšel, že zaznělo při delší rovince ...já už nemůžu...:-D a tak jsem se i při focení hezky pobavil. Pokud, jak jsem zmínil na začátku jezdci neměli úplně naběháno a nadýcháno, nebylo to pro ně v krásném počasí vůbec jednoduché. Každou zkušební jízdu si museli poctivě zase vydupat za své k vrcholu, a tak zde byla kondička asi nejvíce čerpána.

No a co závěrem tohoto článku napsat, aby to bylo tak nějak vše příjemně zakončeno? Disciplín tu tedy měli k vyzkoušení několik a pokud jste s sebou měli i své ratolesti, mohli jste je nechat polítat po pumptracku, anebo je nechat zkusit MINI DH. K těmto dalším disciplínám, vás ještě jednou odkáži na video a galerii, které najdete níže. Jinak bylo k dispozici i občerstvení (bar i jídlo), mohli jste si zakoupit parádní netopýří MERCH, anebo počkat do večera na AFTERPARTY. Místní si nechali opravdu záležet, a jak fantasticky zarepoval při mé poslední návštěvě KATO z Prago Union, tak letos se o show postaral KAPITÁN DEMO, ale i další. Pod tlačítky nenajdete pouze mé výtvory, ale můžete se i dostat na oficiální facebookovou stránku pořadatelů, kde najdete další foto, info atd...

To je z této akce dnes již vše. Doufám, že se Vám článek i fotografie a video líbili, a že se spolu sejdeme u nějakého toho závodění i příště. Takže ZDAREC BAJKUJEC a budu se těšit :-).