29.
CHEMIS V BUBLINÁCH
Vítám Vás milí Bajkujáci, a to u dalšího článku z rubriky Graffiti & Street Art. Z podobné tvorby jste v měsíci dubnu mohli vidět rovnou 3 velké články, a ačkoliv se v tomto období věnujeme především horské cyklistice, trailům, sjezdům, enduru a místům, která vyznavači těchto disciplín rádi navštěvují, rozhodl jsem se do tohoto tematického měsíce zařadit i jeden článek z této kategorie pouliční tvorby. Tentokrát se podíváme do Jablonce nad Nisou, kde v nedávné době vznikl působivý mural art na ploše o rozměrech cca 15 x 10 metrů. O jeho realizaci se postaral světoznámý umělec vystupující pod pseudonymem Chemis, jehož tvorba je známá daleko za hranicemi České republiky. V tomto článku si představíme nejen nově vzniklou malbu na budově místního knihkupectví Serius, ale také příběh, který za ní stojí. Dílo je totiž součástí projektu Star 2.0, jenž dává veřejnému prostoru nový vizuální rozměr prostřednictvím mural artu a street artu, který probíhal ve 14ti evropských zemích a zabýval se především tématikou sociální inkluze prostřednictvím street artu. Řeč bude i o samotném autorovi – světoznámém umělci vystupujícím pod pseudonymem Chemis...mohli jste zde již číst článek o mural artu PLÍCE - SILNÝ DECH. Podíváme se blíže i na jeho životní cestu, styl tvorby a místo, které si vybudoval na světové streetartové scéně.
O autorovi...Přestože jeho umělecké jméno může působit chemicky :-), jedná se o tvůrce, který je s českou streetartovou scénou neodmyslitelně spjat a jehož práce si získala uznání nejen u nás, ale i v zahraničí...a nejedná se rozhodně o nějakou toxickou tvorbu. Chemis, vlastním jménem Dmitrij Proškin, dnes patří mezi nejvýraznější osobnosti české streetartové a muralové scény. Už podle jeho jména je patrné, že jeho kořeny nesahají přímo do České republiky, ale mohu Vám prozradit, že původem totiž pochází až z dalekého Kazachstánu. V České republice však žije již od dětství. Právě zde se formovala i jeho umělecká cesta. Když se podíváme i do úplných začátků původu jeho pseudonymu...CHEMIS...dozvíme se celkem zajímavý příběh. Mnozí by mohli předpokládat, že souvisí s jeho zálibou v chemii nebo různých chemických pokusech, ale skutečnost je však poněkud jiná...i když ne tolik daleko od spojitosti. Přezdívka vznikla dalo by se říci trošku jako takový PANK název, právě během školních let a je úzce spjata s hodinami chemie. Ty mladého Dmitrije nejspíše příliš nezaujaly, a tak svůj čas často věnoval něčemu, co ho přitahovalo mnohem více – kreslení. Zatímco ostatní studenti sledovali výklad učitele, on často otevíral svůj skicák a místo chemických vzorců zaplňoval stránky prvními návrhy graffiti, murálů, tagů a nejrůznější podobné tvorby. Právě během těchto hodin začal rozvíjet talent, který se později stal základem jeho budoucí umělecké kariéry. Bude to znít asi trošku pokrytecky, ale ne vždy platí, že když ve škole nedáváte pozor, tak je to špatně :-D.
Něco málo o životě, začátcích a vstupu Chemise na streetartovou scénu jsme si již řekli. Nyní se ale pojďme podívat na to, čím si získal respekt nejen v České republice, ale i v zahraničí. Řeč bude o dílech, která se nesmazatelně zapsala do veřejného prostoru a často vyvolala širokou společenskou diskuzi. Mezi jeho nejznámější realizace bezesporu patří mural plačícího Tomáše Garrigua Masaryka v Olomouci. Právě toto dílo se stalo jedním z nejvýraznějších muralů posledních let a oslovilo širokou veřejnost napříč generacemi. Velkou pozornost vzbudilo také protiválečné dílo v pražských Nuslích, zobrazující ukrajinskou dívku chránící pohádkové postavy. Mural vznikl jako reakce na ruskou invazi na Ukrajinu a rychle se zařadil mezi nejdiskutovanější streetartová díla v České republice. V Praze vznikl také portrét Milady Horákové, významné české političky a symbolu odporu proti totalitnímu režimu. Také toto dílo ukazuje, že Chemisova tvorba často přesahuje čistě estetickou rovinu a věnuje se významným historickým i společenským tématům. Dalším výrazným příkladem je velkoformátový mural v Praze Nuslích, věnovaný problematice astmatu a významu čistého ovzduší. Prostřednictvím motivu lidských plic zde autor upozorňuje na témata, která se dotýkají zdraví nás všech. Za zmínku stojí také mural The Barriers Children Have to Overcome v Jihlavě. Dílo věnované dětem, sociálnímu začleňování a překonávání životních překážek patří mezi práce, které jasně ukazují autorův zájem o společenská témata a lidské příběhy. Chemis má na svém kontě desítky muralů po celé České republice a mnohé z nich se staly výraznou součástí městského prostoru. Uvedená díla však patří k těm nejznámějším a nejčastěji zmiňovaným. Jeho tvorba ovšem zdaleka nekončí za hranicemi České republiky. Své práce představil také v Kanadě, Izraeli, Finsku, Spojených státech amerických nebo dokonce i na Arubě. Pravidelně se účastní mezinárodních streetartových a muralových festivalů, kde reprezentuje českou scénu mezi světovou špičkou. Za jeden z nejvýznamnějších momentů své kariéry považuje možnost vytvořit mural na legendární Graffiti Hall of Fame v New Yorku. Toto místo je považováno za jednu z kolébek světové graffiti kultury a Chemis se zde stal vůbec prvním českým umělcem, který zde zanechal své dílo. Právě tento úspěch nejlépe dokládá, jak výrazné postavení si během let na mezinárodní streetartové scéně vybudoval.
Poté, co jsme si představili samotného Chemise, jeho tvorbu i cestu na streetartovou scénu, je na místě přesunout pozornost k projektu STAR 2.0, pod jehož záštitou tento monumentální mural vzniká. A zároveň si přiblížit, o co vlastně v tomto projektu jde.
Projekt STAR 2.0 není pouze o vytváření muralů a zkrášlování veřejného prostoru. Jeho hlavní myšlenkou je využít street art jako nástroj sociálního začleňování, vzdělávání a propojování lidí napříč různými skupinami společnosti. Navazuje na původní evropský projekt STAR (STreet ARt for Social Inclusion), který byl realizován v několika evropských zemích a zaměřoval se na oživení zanedbaných míst prostřednictvím umění a aktivního zapojení místních komunit. Současná etapa nese název STAR 2.0 – Street Art for the Future a probíhá v letech 2024 až 2027 za podpory programu Erasmus+. Jejím cílem je především práce s mladými lidmi, zejména s těmi, kteří pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo mají méně příležitostí zapojit se do veřejného života. Projekt ukazuje, že street art nemusí být vnímán pouze jako umělecká disciplína, ale také jako prostředek komunikace, sebevyjádření a budování vztahů mezi lidmi. Důležitou součástí projektu jsou workshopy, vzdělávací programy a společná tvorba muralů. Mladí účastníci se učí nejen výtvarným technikám, ale také spolupráci, komunikaci, práci s veřejným prostorem a občanské angažovanosti. Výsledkem pak nejsou jen samotná umělecká díla, ale také nové zkušenosti, sebevědomí a vazby mezi lidmi v dané komunitě.
Po poměrně obsáhlém úvodu, ve kterém jsme si přiblížili autora i samotný projekt STAR 2.0, se nyní konečně dostáváme k jádru celé realizace. Tedy k tomu, co je na jabloneckém muralu skutečně vidět, jaké téma zpracovává a jaké myšlenky jím autor předává. Velkoformátová malba není jen vizuálním zpestřením fasády, ale především nositelem konkrétního sdělení. Každý prvek, který na ní můžeme spatřit, má svůj význam a společně vytvářejí celek, který otevírá prostor k interpretaci i zamyšlení. V následující části se proto zaměříme na samotný motiv díla, jeho symboliku a hlavní myšlenkový přesah, který Chemis do tohoto projektu vložil.
Při prvním pohledu na fasádu tohoto knihkupectví uvidíme na muralu zobrazeného mladého chlapce, který stojí uprostřed znázorněné ulice, která tvoří nejspíše jeho životní prostředí/okolí. V pravé ruce drží obyčejnou dřevěnou psací tužku a kolem jeho hlavy je jasně patrná mýdlová bublina, která ji celou obepíná. Tento mladý chlapec následně směřuje tužku, kterou drží, přímo proti této bublině, jako by se ji snažil hrotem tužky propíchnout. Již při prvním pohledu si lze všimnout náznaků celkového pojetí muralu, který lze zkráceně chápat jako motiv "společenské bubliny". Tento prvek je zde jasně patrný v podobě mýdlové bubliny, která obepíná hlavu chlapce. Chlapec se ji následně snaží propíchnout obyčejnou tužkou, přestože nejde o žádný pevný či složitý objekt. Spíše naopak – bublina působí křehce a lehce zranitelně, a boj s ní, anebo způsob se jí zbavit, je vlastně velice jednoduchý. Právě tento kontrast podtrhuje samotnou myšlenku díla. Celý motiv tak lze vnímat jako snahu zbavit se určitého pomyslného obalu, který omezuje vnímání, projev i pohled na svět, ale také samotného pocitu odcizení, odstrčení, či obalu mezi ostatními. Mýdlová bublina zde funguje nejspíše jako symbol vrstvy, která zakrývá čistý pohled na okolní realitu a odděluje jedince od jeho prostředí.
Je jasné, že náš pohled by neměl směřovat pouze k samotnému výtvarnému zpracování, ale i k tématu, které je v tomto případě silné a hluboké. Právě díky tomu, že hlavním motivem muralu jsou společenské či mezilidské bubliny, lze toto téma snadno přenést i mimo samotnou streetartovou tvorbu a zamyslet se nad tím, co vlastně "sociální bublina" v běžném životě znamená? S těmito situacemi se mohou setkávat nejen děti, ale také jejich rodiče – ve škole, v práci, mimo ni a často i v rámci rodiny. V prostředí, kde je více sourozenců, může například vznikat určitá hierarchie, kdy starší sourozenec získává přirozenou převahu nad mladším. Pokud tuto roli začne vnímat jednostranně, může docházet k přehlížení nebo podceňování mladšího sourozence, což už vytváří základy určité "sociální bubliny". V takových chvílích často přichází na řadu rodiče, kteří musí situaci usměrnit a připomenout, že věkový rozdíl není důvodem k nadřazenosti ani k nerovnému přístupu. Sociální bubliny ale nevznikají jen v rodinném prostředí. Objevují se i v širším pohledu na společnost, kde se stále řeší otázky rovnosti mezi lidmi bez ohledu na pohlaví, původ, barvu pleti nebo sociální postavení. I zde může vznikat pomyslné rozdělení, které ale není pevné a dá se pomyslně "prolomit" – třeba jen změnou vlastního přístupu a uvědoměním si rovnosti mezi lidmi. Tyto situace přitom nejsou omezené jen na dětské prostředí. Sociální bubliny se mohou objevovat napříč věkovými skupinami i v každodenním životě. Vznikají tam, kde dochází k nerovnému vnímání druhých – ať už kvůli majetku, postavení nebo jiným rozdílům. Setkat se s nimi lze dokonce i ve vztahu mezi občanem a institucemi, kde může dojít k pocitu nerovného postavení nebo nepochopení. I zde se může vytvářet určitý odstup, který pramení z rozdílného pohledu na situaci a role jednotlivých stran. Právě v tom lze vnímat hlavní myšlenku tohoto tématu – sociální bubliny nejsou omezené na jeden konkrétní okruh, ale mohou vznikat v různých formách a situacích. A stejně jako jsou neviditelné, mohou být i pomyslně "prolomitelné", pokud se člověk zaměří na vzájemné pochopení a respekt.
Téma lidských či sociálních bublin je velmi široké a v tomto případě je na muralu zobrazeno prostřednictvím postavy dítěte, tedy jedné z nejzranitelnějších skupin. Právě tento motiv má poukazovat na situace, kdy se ti nejslabší mohou ocitat na okraji dění v důsledku různých hierarchií, nezájmu nebo odlišností ve vnímání okolí. Ve společnosti přitom neustále dochází k porovnávání lidí – jejich schopností, přizpůsobení se prostředí i toho, co pro své okolí dokáží vytvořit. V takovém prostředí pak může snadno vzniknout sociální bublina, kdy se část skupiny vymezuje vůči jednotlivci, který se nějakým způsobem odlišuje, ať už pozitivně nebo negativně. Někdy může být důvodem i závist nebo nepochopení, kdy se výjimečnost jedince stává spíše terčem než předností. V takovém případě může vzniknout pomyslná hranice mezi jednotlivcem a skupinou, která není nutně založena na reálném problému, ale spíše na odmítnutí komunikace a vzájemného porozumění. Zajímavý je i pohled, kdy se tato dynamika obrací – kdy většina vytváří tlak na jednotlivce, který je odlišný, a tím vzniká určitá forma sociální izolace. Ta nemusí být vždy výsledkem chování jedné strany, ale spíše nepochopení nebo nerovnováhy v rámci skupiny. V tomto kontextu lze mural vnímat jako zobrazení situace, kdy je jedinec vystaven tlaku okolí a pomyslně uzavřen do své "bubliny", kdy ostatní kolem jsou ve svých domovech a bytech, a on zůstává s tímto tlakem a bublinou sám na ulici. Právě snaha tuto bublinu prorazit tužkou tak může symbolizovat potřebu vymanit se z omezení, která nejsou vždy viditelná, ale přesto ovlivňují vztah mezi člověkem a jeho okolím. Výraz chlapce na malbě přitom nepůsobí agresivně ani dramaticky, spíše neutrálně až lehce nechápavě, což celý motiv dále otevírá různým interpretacím a ponechává prostor pro vlastní zamyšlení diváka.
V rovině sociálních témat a postavení jednotlivce v širším celku – ať už jde o města, státy nebo celý svět – jsme si mohli ukázat, že situace nikdy není jednostranná. Někdy může být "problémem" jednotlivec, jindy naopak samotná skupina, která jej vnímá jako odlišného. V obou případech však vyčlenění z kolektivu představuje určitou formu nerovnováhy, která není pro žádnou stranu ideální. Z vlastní zkušenosti si navíc každý může vybavit situace, kdy byl oceněn a cítil, že se mezi ním a okolím bourá pomyslná bariéra a vzniká důvěra. Stejně tak ale existují i momenty, kdy i přes snahu a úsilí nepřichází žádná odezva. Právě tyto kontrasty ukazují, jak snadno mohou vznikat neviditelné hranice mezi lidmi a jak různě mohou být vnímány v rámci sociálních "bublin". Abychom však zůstali u samotného muralu, je vhodné přesunout pozornost od interpretační roviny k jeho výtvarnému zpracování. Zajímavé je především to, jak autor pracuje s celkovou kompozicí, barevností a jednoduchostí motivu.
Při prvním pohledu na tento mural, tedy bez hlubšího vnímání samotné myšlenky, zaujme především práce s barvami. Použité tóny působí přirozeně, nenásilně a nijak křiklavě. Nejde o výraznou barevnou extravaganci ani zbytečně progresivní kontrasty, ale o celkově klidné a vyvážené ladění. Celý obraz tak působí velmi harmonicky a vyrovnaně. Už při letmém pohledu navozuje pocit klidu a určité vizuální čistoty, která diváka nijak neruší, ale naopak ho přirozeně vtahuje. Právě tato jednoduchost a uměřenost v barevném zpracování dělá z malby příjemný vizuální celek, u kterého není potřeba výrazných nebo rušivých prvků, aby zaujal. Naopak – síla díla spočívá v jeho klidném a vyrovnaném projevu, který podporuje celkový dojem z muralu.
Dále je vhodné zmínit také samotné technické provedení a způsob práce se sprejem, který Chemis využívá. Jeho tahy působí jistě, přesně a zároveň velmi kontrolovaně. Právě díky tomu dokáže vytvářet motivy, které působí téměř realisticky, až do dojmu živého obrazu. Určitou roli zde hrají i jemné "artové" nedokonalosti, které celkovou malbu lehce narušují a dodávají jí trošku nepřirozený charakter. Výsledkem je vyvážený celek, kde se profesionalita ve vedení spreje potkává s volnějším výtvarným projevem. Při samotném procesu tvorby si umělec zpravidla nejprve připravuje základní skicu a linie, podle kterých následně staví celou kompozici. Jednotlivé vrstvy barev se postupně navazují a vytvářejí finální obraz, který se skládá krok za krokem. Zajímavým prvkem je také práce s hloubkou obrazu. Hlavní postava je zřetelně vyvedena v popředí, zatímco pozadí působí jemněji a lehce rozostřeně. Tento efekt připomíná práci s hloubkou ostrosti u fotoaparátu, kdy je pozornost diváka přirozeně vedena k ústřednímu motivu. I přesto, že je médium omezeno na sprej, dokáže autor pracovat s detaily i prostorovým vnímáním tak, aby vznikl jasný rozdíl mezi hlavním motivem a okolím. Právě tato schopnost vytvářet vizuální rozdělení v obraze patří mezi výrazné prvky tohoto muralu.
I přes zmíněné jemné artové detaily, které mohou na první pohled působit lehce stylizovaně, je celkový dojem z malby jednoznačný – obraz působí doslova živě. Tento efekt je na vytvořené malbě velice působivý, a dá se říci, že více než povedený. Výrazná je i práce s detaily, které celý mural posouvají ještě o úroveň výš. V kombinaci s promyšleným rozvržením popředí a pozadí působí výsledné dílo velmi plasticky a realisticky, jako by vystupovalo přímo z povrchu stěny. Za zmínku stojí například i zpracování oblečení chlapce, zejména jeho bundy, která na první pohled působí téměř hmatatelně a přirozeně. V některých chvílích divák získává dojem, že podobné ztvárnění by bylo možné jen stěží vytvořit sprejem, a spíše připomíná digitální nebo jinou formu obrazového zpracování. Závěrem lze říci, že se jedná o výrazné umělecké dílo, které potvrzuje vysokou úroveň autorovy tvorby. A pokud bychom měli celý příběh shrnout jednou větou, pak snad jen dodat, že i "nepozornost při hodinách chemie" se v tomto případě jednoznačně proměnila v uměleckou výhodu. Na úplný závěr vás ještě pozvu ke krátké videoreportáži přímo z místa, kde si můžete dílo prohlédnout nejen v detailních záběrech, ale také v atmosféře doplněné hudebním doprovodem.
A to je pro denešek z objevování něčeho zajímavého opravdu vše. Doufám, že se Vám článek, fotografie i videoeportáž libily, a že se sejdme zase někdy příště. Takže ZDAREC CHEMIS BAJKUJEC a budu se těšit :-).