79.

ZŘÍCENINA HRADU KUMBURK

Milí Bajkujáci :-), zdravím Vás v těchto řádcích a jak můžete vidět venku, tak jaro se nám krásně, pomalu, ale celkem jistě začíná ozývat...což je samozřejmě super a skvělé! Také díky takovému počasí startuje vlastně cyklistická a výletová sezóna, která by letos mohla být dosti zajímavá. V tomto článku jsem si pro Vás přichystal trošku pozdržovanou výpravu do okolí města Nová Paka, kde můžete najít parádní a svým způsobem dosti ohromující zříceninu hradu Kumburk. Jak to vždy v každém článku bývá, tak se nejdříve trošku seznámíme s okolím, řekneme si něco o historii města, samotného místa, pustíme se do podrobného představení a ukážeme si vše, co zde při výpravě bajkera čeká :-). Myslím, že na začáteční slova bychom to mohli mít, a nyní se tedy hezky postupně pusťme do celkové reportáže a představení této zříceniny, která Vás rozhodně ohromí výhledem jaký se zde nachází. Za mě jako reportéra magazínu určitě jeden z nejhezčích, které jsem mohl zatím na hradě vidět :-) Pojďme tedy na to...let´ s go :-). 

Jako první, a nejspíše i inteligentě postupný začátek bude o městě Nová Paka, a jak se také do jeho okolí můžete dostat. Myslím, že nejrozumnější bude použít nějakou z aplikací na zobrazení mapy Čr, a zde si samotné město vyhledat a zkusit si naplánovat trasu dle svého. Když však budu hovořit za svůj příběh s magazínem, tak když se vydáte ze Semil, rozhodně bych držel jako první cíl této výpravy Lomnici nad Popelkou. Ta se nějak podle oka nachází na středu této cesty. Když již v Lomnici budete, zkuste se také třeba zastavit na Rohanských stezkách, které jsou zde pro bajkery k dispozici, ale k tomu v detailech třeba zase někdy příště :-). První bod této výpravy je tedy Lomnice nad Popelkou, kde jednoduše projedete městem a na jejím konci odbočíte směrem Nová Ves nad Popelkou, anebo je zde možná i přímo směr Nová Paka...nyní již přesně nevím, jak to zde se směrovači je, protože tuto trasu jsem jel v zimě STOPEM a trošku jsem to již pozapomněl. Nicméně směr je jasný a buďto Nová Ves, anebo přímo Nová Paka...odbočka hned na okraji města směrem na Jičín. Zde tedy odbočíte směrem doleva, a pokračujete dále na Novou Ves nad Poplekou. Hezký kousek cesty pojedete vlastně po cyklostezce, která se lehce obtáčí kolem Nové Vsi a na jejím konci se opět připojuje k hlavnímu silničnímu tahu, který vede právě až do Nové Paky. Když budete sledovat tuto cyklotrasu, za Novou Vsí Vás však bude táhnout trošku jiným směrem, než bychom nyní potřebovali, ale když vydržíte, rozhodně se zase Vaše cesty setkají. Poslechněte tedy mé rady, a pokračujte bez ostychu po této silnici, která je vlastně jak píši hlavním tahem do města Nová Paka. Silnice s číslem 284 je po své délce necelých 10 kilometrů i lemována dalšími měnšími obcemi, jako jsou třeba Syřenov, Ústí, Roškopov, Stará Paka a poté přichází již náš druhý konečný cíl, a tím je tedy město s vlastním pivovarem Nová Paka.

Z HISTORIE - použiji text z wikipedie

Nejstarší zmínka o městě pochází z roku 1357 v souvislosti s dosazením faráře ke kostelu svatého Mikuláše. V této době bylo toto město nazýváno Paka Mladá. Roku 1563 byla velká část města zničena požárem. V roce 1586 napadla město morová epidemie, která zhruba polovinu obyvatelstva zahubila. Dalších 450 obyvatel zahynulo při morové epidemii v roce 1625. Během třicetileté války muselo obyvatelstvo roku 1643 snášet plenění švédskou armádou, při kterém opět vyhořelo. Další požár v roce 1666 zničil budovy na hlavním náměstí. Požár město zachvátil i v letech 1710, 1827 a 1844. Důvodem častých požárů byla zejména výstavba ze dřeva. Na přelomu 19. a 20. století byla Nová Paka jedním z hlavních center spiritismu. Dnes jeho pozůstatky můžete nalézt např. v Městském muzeu Nová Paka kde se nachází jedna z největších sbírek spiritistických kreseb v celé Evropě.

První kamennou stavbou ve městě byl klášter paulánů. Podnět k výstavbě kláštera dal majitel zdejšího panství svobodný pán Rudolf z Tiefenbachu ve své závěti z roku 1650. Přípravné práce byly dle závěti zahájeny po jeho smrti v roce 1653. Výkopové práce začaly v roce 1654, základní kámen byl položen v roce 1655. Obytná budova však byla dokončena až v roce 1701. Stavba klášterního kostela v barokním stylu byla zahájena roku 1709, vysvěcen byl v roce 1724 a v následujících letech dokončen. Za autora je považován jeden ze žáků Kryštofa Dienzenhofera. Kostel poté sloužil přicházejícím poutníkům. Na vnitřní vybavení však nebyly peníze a tak pomohla sbírka mezi místními občany. Většina mobiliáře byla pořízena až v následujících osmi letech. K jeho vybavení patřily dva obrazy od Josepha z Fuehrichu, Josefa Zeleného a především obrazy Petra Brandla. Fresky zhotovil Josef Kramolín. Za zmínku stojí i pozdně gotická Madona a soubor soch u varhan – dětské postavičky s hudebními nástroji v rukou tvořící orchestr. V roce 1737 bylo ke kostelu vystavěno kryté schodiště. V rámci josefínských reforem byl klášter zrušen. Do konventu byl na počátku 19. století přemístěn z Jičína vojenský vychovávací ústav pro děti. Od roku 1872 sloužila budova jako nemocnice. V okolí Nové Paky se také nachází hodně minerálního bohatství a zde jsou řádky, které Vám tuto myšlenku přiblíží.       Acháty z okolí Nové Paky jsou proslulé svou kvalitou, barvami a jsou považovány za jedny z nejhezčích v České republice. Novopacko je součástí bohaté mineralogické oblasti Podkrkonoší, kde se tyto drahé kameny nacházejí v melafyrových horninách. 

Klíčové informace o achátech z Nové Paky:

• Lokalita: Acháty se vyskytují v okolních políchříčních náplavech a starých lomech, např. v oblasti Rumchalpa.
• Vzhled: Typické jsou svou pestrou vrstevnatostí (koncentrické pruhování) v odstínech červené, oranžové, hnědé až bílé, často s křemenným nebo ametystovým jádrem.
• Původ: Vznikaly v sopečných horninách (melafyrech) z období permu.
• Kde je vidět: Městské muzeum v Nové Pace provozuje Klenotnici drahých kamenů, kde je vystavena bohatá sbírka místních achátů a dalších minerálů.
• Sběr: I když jsou mnohá naleziště známá, kvalitní kusy se dnes nacházejí spíše vzácněčasto při zemědělských pracích nebo výkopech.

Jak se do tohoto města bohatého na historii, ale také pivní nádrže dostanete jsme si řekli a nyní můžeme přistoupit k představení naší cesty na zříceninu hradu Kumburk, která bych řekl Vás dost pobaví :-) Cesta je to pěkná, není nijak extrémně náročná, ale co je zábavné jsou místa, přes které Vás záběry do pedálů povedou :-).

Začáteční bod této výpravy z Nové Paky si dáme z Masarykova náměstí, kde také můžete najít krásný kus historie, a tím jsou: kašna se sochou sv. Floriána, pomník Jana Husa a také morový sloup. Z tohoto náměstí se vydejte ulicí Jiřího z Poděbrad, dále navazují ulicí Svatojánskou, a u hřbitovní kaple pany Marie bolestné se vydejte vpravo. Dále poté ulicí Gebauverova. Poslední zmíněná Vás dovede až na okraj Nové Paky, a také Vás propojí s cyklostezkou číslo 4142, která je pro Vás nyní velmi důležitou trasou. Vidíte, že jsme se nakonec k cyklostezce opět vrátili, a tak je bajkerský výlet do přírody za turistikou dobře vymyšlen. Když budete dále po této stezce 4142 pokračovat, za pár okamžiků budete míjet první zábavné místo, kterému se zde říká VE ZLÁMANINÁCH :-D. Když se zde třeba nedej bajkerský bůh něco stane, tak je zde možnost i nějakého turistického ubytování, a tak se zlámaní máte kde léčit. Pokračujme však dále, protože tato trasa z Nové Paky měří cca 10km, a zatím jsme pouze na jejím začátku. Šlapeme tedy do pedálů, jedeme po cyklostezce až dorazíme k místnímu rybníku Mikuláš, kde se nachází i stejnojmenná socha sv. Mikuláše. Je to znamení, že jedete správně. Klidně tak bez obav můžete pokračovat dál. Projedete ˇČeskou Prosečí, projedete Úbislavicemi, a nakonec dorazíte do ZBOŽÍ :-D. Zde je další velmi zábavný název, který musí rozhodně pobavit snad každého. Ze Zboží (která dorazilo na skald již v úterý :-D) poté dále cesty vedou po cyklostezce přes oblast, které se říká V LOMU, a nakonec přes Javůrek. Po nějaké době se cyklostezka potkává se silničním spojením, a tak je opět dobře vidět, že jedete správně. Zde nezapomeňte odbočit vpravo. Chvíli pošlapete po této silnici, a nakonec odbočíte na znatelné křižovatce opět vpravo, a zde jste již téměř v cíli.    

Dále naváži fotografiemi právě od této poslední křižovatky, která Vás vpouští do parádního lesního prostředí. Snad nebude vadit, že ještě se trošku vrátíme těmito snímky do probíhající zimy, která ale umí také hezky potěšit. Zasněžené lesy, koruny stromů a celé okolí, tvoří pěkný pohled a atmosféru. Když jsem zde šlapal, bylo to opravdu hodně osvobozující :-). Odbočíte tedy na křižovatce, kde uvidíte i turistický směrovač směrem HRAD KUMBURK, a zabloudit se zde snad nedá. Dále budete pokračovat chvíli po polní cestě, a posléze se před Vámi zobrazí cesta lesní. Kolem spousty vysokých stromů a to je další dobré znamení, že jedete správně. Když budete tuto trasu i lehce sledovat kolem, určitě si můžete všimnout i turistického značení barvy červené, které se občas objeví na stromech lemujících tuto trasu.

Když si představím tuto cestu nyní, kdy je již všechen sníh pryč, vidím moc hezký výlet vedoucí svěžím a obohacujícím lesem po hliněné a nenáročné cestě. Horské kolo se hezky srovnává s povrchem, vy si skvělým způsobem užíváte tuto dobrodružnou poznávací cestu, která je také plná příjemných doplňujících tónů lesa. Také jsem si slíbil, že až takové období, kdy zima ustoupí nastane, ještě jednou se sem zajedu podívat, abych si to zde také užil na svém bajku. Když píši tyto řádky, emoce to udělat se ve mě ozývají více a více :-). Doufám, že i ve Vás to vytváří tajuplný pocit poznat něco hezkého, a tak bude tato výprava pro Vás jako čtenáře zajímavá. Nic méně pojďme dál, protože ještě nás toho čeká opravdu hodně a rád bych, aby ve Vás emoce stále vibrovaly a vy se těšili co uvidíte dále. Projedete tedy první desítky metrů lesní cesty, a nikam jinam se zbytečně vydávat nebudete. Pojedete vlastně stále rovně, budete si užívat tento perfektí les, až dorazíte k nepřehlédnutelnému odpočinkovému altánku. Zde bych po celé této cestě doporučil si trošku odpočinout, a přichystat se na nemalý výstup, který bude následovat. Zde se totiž nacházíte vlastně pod zříceninou a jak to bývá, tak hrady se stavý na vyvýšených místech, které není jen tak lehké dobýt. V tomto případě tomu není jinak :-). Hoďte do břicha nějakou sváču, možná nějaký energetický gel (však rohlík s paštikou a nějaká zalenina také není špatné), a nažhavte svá lýtka a kvadráky na hezký výstup. Jestli jste v dobré kondici, a dáváte si rádi zabrat, tak se neostýchejte sednout do sedla a v pohodě si tento kopeček vydupnout. Jestli jste však třeba starší, nejste zase tak fyzicky zdatní, nestyďte se, a z kola v pohodě sesedněte... i vytlačení vzhůru se také počítá....já jsem tedy za variantu číslo 1 :-). Vydejte se za závoru a musím podotknout, že se nacházíte již opravdu pár záběrů do pedálů od vysněného cíle.

Vydejte se tedy za závoru, a hezky si užívejte výstup ke zřícenině, která Vám nabídne opravdu super výhled do okolí, a také vlastně i pohled do minulosti. Cestou, která je zde již vlastně konečná, se nedá nikam zabloudit, a třeba i jen hloupou náhodou odbočit někam jinam...nedá se totiž kam. Cestou je i značka hradu, která Vás opět informuje o správném směru, a tak není opravdu důvod se něčeho obávat. Vystouáte cca 400m a po této krátké trase se před Vámi pomalu začne objevovat část zříceniny, a také další informační prvky, které upozorňují kde se nacházíte.

Dorazili jste k branám zříceniny hradu Kumburk, a musím Vám říci, že na sebe můžete být opravdu hrdí. Ne jen, že jste si udělali krásný výlet, něco dobrého pro své tělo na čerstvém vzduchu, ale dobyli jste tento nemalý vrchol za poznáním zajímavých věcí :-). Jste tedy u našeho cíle, a nyní bychom si než uděláme první kroky k výhledům a představení místa, mohli říci něco o histrorii hradu, která je určitě velmi zajímavá. K představení použiji naprosto skvělé řádky přímo ze stránek hradu.

Dějiny hradu Kumburku

Hradní vrch byl využíván od neolitu, což dokládají nečetné nálezy keramiky kultury s vypíchanou keramikou. Dále je zlomky nádob doloženo osídlení v mladší době bronzové lidem lužické kultury. Stopy případného sídliště, či snad dokonce hradiště, zanikly při výstavbě vrcholně středověkého hradu. Další zlomky keramiky pochází z doby halštatské a z mladší doby hradištní v raném středověku. 

Okolnosti založení hradu Kumburku, dříve zvaného Goldenburk nebo Kolburk, nejsou dostatečně známy. Z pozdějších písemných zpráv se jeví jako pravděpodobné, že hrad založili okolo roku 1300 příslušníci mocného rodu Hronoviců (zvaného též Načeratici), kteří přišli do této oblasti snad již v polovině 13. století. Byl to především Pakoslav, s nímž zřejmě bezprostředně souvisí založení Staré Paky.

První známý majitel Kumburku je z písemných zmínek Markvart z Goldenburka ze starého severočeského rodu markvartických Vartenberků.

Markvart z Goldenburku Páni z Vartenberka

Poprvé se o něm dozvídáme k roku 1325, kdy jej pohnal k soudu Vok z Rotštejna pro způsobené škody na jeho majetku v Údimicích. Markvart z Goldenburka měl tři syny, nejmladší Beneš z Varterberka vstoupil v držení kumburského zboží nejpozději do roku 1357. Jeho syn Jindřich z Kolmburka a Vartemberka byl ženat s paní Žofkou z neznámého rodu. Jejich syn Jan se stal jeho nástupcem již závěrem roku 1396. Po roce 1406 pro zadluženost nastává konec Janova vlastnictví kumburského zboží. Rovněž roku 1395 byl jmenován první známý purkrabí na Kumburku Ctibor z Radimě.

V roce 1406 hrad kupuje Jan Krušina z Lichtenburka (1410), vlastník hradu a zboží Opočno, nejvyšší purkrabí Pražského hradu a hejtman Svídnického knížectví. Jan následujícího roku zemřel a hrad převzal nejstarší z jeho 3 synů Hynek. Hynek Krušina z Kumburku byl velkým příznivcem husitů, patřil mezi 425 českých pánu, kteří podali protest proti upálení Mistra Jana Husa. Na počátku roku 1420 zorganizoval tábor lidu na hoře Oreb a odtud v jeho čele vytáhl na pomoc Praze proti králi Zikmundovi. Při tomto tažení dobyl a vypálil klášter Hradiště nad Jizerou. Pražané jmenovali Hynka Krušinu z Kumburku hejtmanem pražských husitských vojsk, kterým velel v bitvě u Vyšehradu (1. 11. 1420). Význam Hynkovy osoby stoupl v červnu 1421 na sněmu v Čáslavi, kde byl zvolen za panský stav do ustavené rady dvaceti správců království. Někdy po roce 1426, kdy převládly neshody s Táborem, přešel na stranu krále Zikmunda. V květnu roku 1454 Hynek Krušina z Kumburku umírá. Po jeho smrti Kumburské panství spravoval syn Vilém Krušina společně se svým synem Haymanem. Roku 1486 umírá Haymanův otec a o dva roky později Krušinové z neznámých příčin o panství přicházejí.

Osudy hradu a panství Kumburk po několik let nejsou známy. Proto nevíme, kdy a jak jej získal pan Jan Žehušický z Nestajova (1520), pán na Žlebech a Tupadlech u Čáslavi.

Žehušičtí z Nestajova Bartoloměj Minsterberský

Hrad přešel, opět neznámo kdy a jak, na Bartoloměje, knížete Minsterberského - vnuka českého krále Jiřího z Poděbrad. Kníže Bartoloměj Minsterberský zemřel roku 1515 (utopil se v Dunaji u Hainburka při ztroskotání lodi).

Zřejmě od jeho potomků odkoupil zboží Kumburk pan Jindřich Berka z Dubé, mezi lety 1517 – 1524 hejtman Hradeckého kraje. Avšak roku 1529 drželi Kumburk již Trčkové z Lípy, jmenovitě Zdeněk.

Berkové z Dubé Trčkové z Lípy

Ten se rozhodl předat roku 1533 hrad s dalším majetkem svému mladšímu bratru Janovi, jehož poručníkem byl prostřední z bratrů Mikuláš, který později prodává panství kumburské - hrad Kumburk, dvůr poplužní s poplužím, městečko Nová Paka a Radim s poplužním dvorem a veškeré příslušenství za sumu 4 750 kop českých grošů svému strýci Vilémovi Trčkovi. Po Vilémově smrti (1569) připadá Kumburk jeho bratru Burianovi. Po něm nastupuje jeho syn Jan Rudolf až do roku 1607, kdy z neznámých příčin prodává 9. května za 84 000 kop českých grošů panství Kumburské i s městem Jičínem panu Zikmundu Smiřickému ze Smiřic.

Od té doby přestal být Kumburk definitivně využíván jako obydlí majitelů panství, pomineme-li známou příhodu, kdy Zikmund Smiřický věznil svou dceru Elišku Kateřinu na Kumburku mezi

Smiřičtí ze Smiřic Rudolf z Tiefenbachu

léty 1609 - 1619, pro milostné pletky s nízkým člověkem. Vysvobodil ji její pozdější manžel Otto z Vartenberka (zvaný Kulhavý), jenž se zmocnil hradu. Po smrti Zikmunda Smiřického se stávají majiteli panství jeho synové Jaroslav (zemřel 1611) a jeho bratr Albrecht Jan, který roku 1618 umírá. Dalším dědicem po Albrechtu Janovi se stává nejmladší bratr, slabomyslný Jindřich Smiřický, který byl trvale internován na Hrubé Skále. Po bitvě na Bílé hoře došlo ke konfiskaci majetku Smiřických, v jeho držení se uvázal Albrecht z Valdštejna nejdříve jako poručník Hynka ze Smiřic, později jako právoplatný držitel.

Panství Smiřických s městem Jičínem bylo základem pozdějšího Frýdlantského vévodství, které založil Albrecht z Valdštejna.

Páni ze Šternberka

Když byl roku 1634 vévoda Valdštejn v Chebu zavražděn, daroval císař roku 1636 část jeho majetku s Jičínem a Kumburkem Rudolfu z Tiefenbachu v sumě 200 000 zlatých. Roku 1653 zemřel bez dědice a panství přešlo na jeho manželku Marii Evu Alžbětu, rozenou ze Šternberka, a po její smrti roku 1676 pak na jejího synovce Jana Norberta ze Šternberka

V době třicetileté války se hradu zmocnili Švédové, kteří jej využívali jako opěrného bodu. Po třicetileté válce byl hrad, podobně jako další hrady, rozbořen z rozhodnutí císaře Ferdinanda III. roku 1658 o rozboření některých hradů v Čechách. Tyto hrady neměly být nadále pokládány za pevnosti vhodné pro využití při obraně země. K takovým hradům byl zařazen rovněž Kumburk. Císařský inženýr Pieroni sepsal po obhlídce hradu následující dobrovzdání. Hrad Kumburk, jehož plán je dnes bohužel nezvěstný, popsal následovně:
"Kumburk, starodávný hrad vystavěný za časů templem, patřící k panství Jičín a ležící jednu míli cesty odtud, stojí na vysoké skále, zarostlý hustým černým lesem. Tato skála stojí zcela holá a není z jiného místa ovladatelná, naopak se z ní otevírá rozhled na mnoho mil po širokém okolí. Tento zámek je obklopen třemi pevnými a silnými hradbami s půlkruhovými věžičkami stojícími na pevné skále, jak je patrné z půdorysu. Přestože jsou řečené hradby a věžičky (rondely) jíž velmi sešlé, přesto je do hradu tak těžký přístup, že nepřítel, který by se ho zmocnil, by se na něm mohl s malým množstvím vojáků dobře bránit a obtěžovat celý okolní kraj vybíráním kontribuce. Z té příčiny, protože jmenované místo nebo zámek je neobydleno a velmi poškozeno (přesto by však mohlo posloužit nepříteli, který by z něho mohl učinit zemi velké škody), nestojí v žádném důležitém průsmyku nebo na hranici, navrhuji, aby nebylo nadále udržováno, ale celé zbořeno."

Trauttmansdorffové

Zanedlouho poté bylo podle návrhu zbořeno jeho opevnění, stavby vlastního hradu pak byly opuštěny a ponechány osudu. Během dalších let se o zkázu zbytků hradu zasloužili okolní obyvatelé, kteří používali kámen z hradu ke stavebním účelům. Kumburské panství drželi Šternberkové do roku 1710.

Roku 1710 koupil hrad Jan Josef hrabě z Trauttmansdorffu. Po jeho smrti, přešlo panství na jeho nezletilého syna Františka Norberta, který zemřel roku 1786. Jeho mladší syn Ferdinand byl roku 1805 povýšen do dědičného říšského i českého knížecího stavu pro sebe a své potomky, zemřel 1827. Kumburk zůstal v držení této linie a roku 1840 se jeho vnuk Ferdinand snažil zdevastovaný Kumburk zabezpečit, ze suterénu paláce nechal vyvézt sesuté zdivo. Už v této době byl Kumburk zejména díky širokému rozhledu oblíbeným cílem výletníků. Další pokusy o zabezpečení trosek hradu byly provedeny v letech 1939-41 Klubem českých turistů. Při nich byla opravena věž, vyčištěny sklepy a vyzděna opěrná zeď jádra hradu. V majetku knížat z Trauttmansdorffu zůstalo kumburské panství až do roku 1945, kdy jim bylo státem zkonfiskováno.

Historii jsme si tedy celkem vydatným způsobem představili, a nyní můžeme udělat první kroky do nádvoří, porozhlédnout se po přístupných místech, a jako třešinku na dortu se pojďme konečně podívat na výhled, který je zde opravdu FANTASTICKÝ. Než ještě vkročíte do brány, můžete vidět po levé ruce, že je zde vystavěna veliká informační tabule, která Vám to co jsme si řekli vlastně představí také, ale možná i něco více. Nyní se tedy již vydejte prvními kroky branou hradu, a začněte objevovat. 

Hned na začátku za vstupní branou můžete vidět několik menších dřevěných stavení, které zde slouží především v letních měsících pro turisty, ale také zaměstnance. Je zde informační a turistické centrum, kde si v hlavní sezóně také zakoupíte vstupné, můžete zde určitě zakoupit i nějaké suvenýry, a možná i občerstvení. Je zde také vytvořena sedací, či odpočinková zóna, kde pokud jste to nestihli v altánku pod kopcem, můžete posvačit, odpočinout, anebo třeba po prohlídce vymyslet kam se vydáte poté. Když budete však postupovat dál do vnitřku hradu, jako první se před Vámi ukáže vlevo vedoucí schodiště, ale také cesta rovně, kde se již lehce začne vytvářet pohled na zmíněný výhled. Když výstup po schodišti necháte až na poté, a vydáte se rovně, dojdete na řekněme takovou spodní část výhledu, kde je sice hezky vidět, ale ještě stále to není úplně ono. Není to přesně to místo, kvůli kterému jste sem vyrazili.

Ten zážitek, který chcete vidět Vás čeká až po chvíli později. Vraťte se kousek cesty zpátky, vyšlápněte si delší schodiště, které Vás přivede vlastně do druhého patra této prohlídky, a zde si všimnete dvou vytvořených vyhlídkových ploch, které bych řekl člověka i trošku překvapí. Kdo by totiž také čekal, že na hradě kromě původního kamenného zdiva najdete moderní vyhlídky, které ze zakomponovali do staré stavby. Po pravé straně Vás čeká vyhlídka číslo 1, kde se Vám rozprostře výhled na první polovinu celého okolí. Jestli jsem vše správně zjistil, tak tento pohled je tak nějak od severu až po východ, a možná až po jihovýchod. Je to krásný kus zvlněné krajiny, kde vidíte opravdu daleko a za hezkého počasí bych se nebál říci, že klidně i sto kilometrů do dáli.

Poté se pár desítek metrů přesuňte k druhé vyhlídce, a jak můžete vidět, tak tato vyhlídka je vystavěna vyšší, a tudíž z ní bude rozhodně i zajímavější výhled. Také tomu tak je, a výhled je z tohoto místa ještě o dalších 50% lepší, než z vyhlídky první. Z tohoto místa je vlastně viditelnost skoro 360°, a tak máte celé okolí v perimetru několika desítek kilometrů jako na dlani. Já měl při výpravě sice pěkné počasí, ale jak můžete vidět, tak některé kopce jsou schované v mlze, a tak není úplně jednoduché se zorientovat, kde se vlastně co nachází. Když by bylo naprosté slunečno, určitě je vidět i hrad Trosky, a tak je poté na mapách jednoduché dohledat, kde jaké zajímavosti jsou z této vyhlídky vidět. Třeba budete mít při své výpravě větší štěstí :-).

Mslím, že z představení hradu, historie a vůbec této cesty bychom to mohli písemně mít vše. Aby tento článek byl kompletní, zde Vás ještě pozvu na videoreportáž, která vás celou cestou pěkně provede. Jestli jste neporozumněli napsanému textu, zde to můžete vylepšit :-). 

To je z výpravy a představení zříceniny hradu Kumburk dnes již vše :-). Já doufám, že se vám prezentace, fotografie i video líbili, a že se sejdeme zase někdy příště. Začínají teplejší dny a tak je jasné, že toho cestování na nás čeká nyní mnohem více. Tímto prvním článkem Vám přeji hodně štěstí, silné zdravý a spousty skvělích zážitků. ZDAREC KUMBURK BAJKUJEC a budu se těšit :-).