81.

SKATEPARK  NOVÁ PAKA

Vítám Vás milí Bajkujáci u druhého článku v tomto měsíci v kategorii Kam vyrazit, ve které se pravidelně zaměřujeme na zajímavá místa, která stojí za návštěvu. V dnešním díle se však nevydáme za žádnou novou stavbou ani za projektem, který by právě vznikal nebo byl krátce po dokončení. Tentokrát se naopak podíváme na místo, které už má svou historii a za dobu své existence si našlo pro místní své pevné místo mezi lokálními sportovišti. Zamíříme konkrétně do města Nová Paka, kde se nachází areál, který už několik let slouží nejen místní mládeži, ale i širší komunitě. Právě taková místa často stojí trochu stranou pozornosti, přestože mají své kouzlo, příběh i význam pro každodenní život ve městě. A právě na jedno z nich se dnes společně podíváme blíže, a bude to SKATEPARK v NOVÉ PACE.

Hned na začátku je ale fér si přiznat, že tento skatepark rozhodně nepatří mezi moderní areály, které by dnes dokázaly ohromit náročnější generaci jezdců zvyklou na betonové plochy, precizní tvary a rozsáhlé zóny. Přesto má podle nás své nezaměnitelné kouzlo. Když se člověk na chvíli vrátí v myšlenkách zpátky, do doby, kdy podobná sportoviště nebyla v každém městě samozřejmostí, začne se na něj dívat úplně jinak. V době, kdy mnohá města neměla dostatek financí na výstavbu specializovaných areálů a spolupráce s evropskými fondy či většími institucemi teprve nabírala na významu, byl každý takový skatepark malým vítězstvím. Pro generaci, která tehdy vyrůstala – řekněme když jsem byl ve věku kolem dvanácti až patnácti let – znamenalo něco podobného opravdu hodně. Nebylo běžné mít k dispozici prostor, kde se dalo jezdit, trénovat a trávit čas s ostatními. Právě proto na nás dnes toto místo působí silně i po letech. Má v sobě určitý historický otisk, lehce syrový, až undergroundový charakter, který připomíná začátky streetové kultury u nás. Je to přesně ten typ skateparku, jaký si mnozí pamatují z menších měst – ne dokonalý, ale autentický. A možná právě v téhle nedokonalosti a jednoduchosti se skrývá jeho největší síla. Pro mě osobně je to místo, které dokáže vyvolat nostalgii, ale zároveň ukazuje, jak důležitou roli podobné areály hrály při rozvoji celé jedné generace.

Z pohledu magazínu mě tento skatepark zaujal ještě jednou poměrně zásadní věcí – a tou je jeho celková prostornost. Už při první návštěvě si člověk všimne, že vyhrazená asfaltová plocha, na které jsou umístěny jednotlivé ocelové překážky, je skutečně velkorysá. Odhadem se bavíme přibližně o rozměrech kolem 30 × 50 metrů, což je na podobný typ areálu velmi solidní. Zajímavé přitom je, že samotných překážek zde není tolik, aby zaplnily celý prostor. Naopak jsou rozmístěny s poměrně velkými rozestupy, což se ve výsledku ukazuje jako velká výhoda. Každý jezdec má díky tomu dostatek prostoru pro nájezd, provedení triku i bezpečný dopad. Minimalizuje se tak riziko kolizí, které bývá u menších a "nahuštěných" skateparků poměrně časté. Typickým příkladem může být jízda na funboxu – pokud jezdec najíždí například na BMX kole a ve výskoku provádí trik, má po dopadu k dispozici několik metrů volného prostoru. Díky tomu nehrozí, že by se dostal do konfliktu s dalším jezdcem na jiné překážce. Právě tento důraz na bezpečnost a přehlednost prostoru považuji za jeden z největších benefitů celého areálu. Velkorysá plocha má své kouzlo i v případě, že skatepark navštívíte sami nebo jen v menší skupině. V takové chvíli získáváte téměř neomezený prostor pro vlastní kreativitu, zkoušení nových triků nebo prosté ježdění bez omezení. Areál tak nepůsobí stísněně, ale naopak otevřeně a svobodně, což dnes nebývá vždy samozřejmostí. Dalším zajímavým prvkem, kterého si nelze nevšimnout, je dopravní hřiště namalované přímo na ploše pod překážkami. Tento detail dává celému místu další rozměr. Pro školy nebo rodiny s dětmi může sloužit jako praktický prostor, kde se mladší návštěvníci naučí základům bezpečného pohybu v dopravě – ať už na kole, koloběžce nebo jiném dopravním prostředku. Díky tomu areál nepůsobí pouze jako čistě freestyleové sportoviště určené pro triky a jízdu na BMX či skateboardu, ale získává i edukativní funkci. Děti si zde mohou osvojit základní pravidla, získat jistotu v ovládání kola a teprve následně se přesunout ke sportovnější části areálu, kde mohou zkoušet první skoky, bunny hopy nebo další jednoduché triky. Na závěr se tak nabízí jednoduché shrnutí – tento skatepark není zaměřený pouze na jeden styl využití. Právě naopak. Kombinuje volnočasovou zábavu s praktickým využitím, a díky tomu působí jako multifunkční prostor, který má co nabídnout jak začátečníkům, tak i pokročilejším jezdcům.

Na první fotografii, která zachycuje jednu z ocelových překážek umístěných v areálu, si můžeme všimnout prvku, který bychom mohli označit jako menší funbox. Hned vedle něj se nachází další překážka, která na první pohled může působit jako oboustranný rádius, nicméně svým charakterem má opět velmi blízko právě k menšímu funboxu. Zajímavostí je, že tato druhá překážka není pevně ukotvena k podkladu, a působí tak jako mobilní prvek, se kterým lze v rámci prostoru manipulovat. Z fotografie je navíc patrné, že by tato menší překážka mohla být původně umístěna v návaznosti na větší funbox vedle ní, čímž by společně tvořily ucelený a logicky propojený celek. Už samotná konstrukce napovídá, že při správném uspořádání mohou tyto prvky nabídnout více variant nájezdů i kombinací triků. Součástí větší překážky je také kovový rail umístěný na její hraně, který slouží především ke grindování. Využití zde najdou jak jezdci na BMX kolech (například při jízdě přes pegy), tak skateboardisté nebo inline bruslaři, kteří mohou pracovat s hranou či spodní částí zábradlí. Tento prvek tak přirozeně rozšiřuje možnosti využití celé překážky. Fakt, že některé překážky nejsou pevně fixované, může na jednu stranu přinášet určitou variabilitu – jezdci si mohou prostor do jisté míry přizpůsobit podle vlastních potřeb a vytvořit si tak "vlastní" konfiguraci skateparku. Na druhou stranu je však potřeba dodat, že častá manipulace a přesouvání překážek není ideální z hlediska jejich životnosti. Při nevhodném zacházení totiž dochází k opotřebení konstrukce i samotného povrchu. Pokud si nicméně představíme tyto prvky jako jeden celek, vzniká zde oboustranný funbox doplněný centrálním railem, který nabízí poměrně široké možnosti využití – ať už pro základní přejezdy, nebo pro technicky náročnější triky. Je také zřejmé, že překážky nesou známky opotřebení, což jen potvrzuje, že areál už má něco za sebou a nejedná se o novou výstavbu. Právě tato "ošlapanost" a patina času ale dotváří celkovou atmosféru místa. Pro zkušenější jezdce, kteří na podobných spotech vyrůstali, může mít takový skatepark silný nostalgický náboj. Připomíná dobu, kdy podobné areály vznikaly postupně a často svépomocí, a kdy každá překážka měla svůj příběh. Není proto těžké si představit, že i dnes by si zde mnozí s chutí zajezdili – nejen kvůli samotnému ježdění, ale i kvůli vzpomínkám, které takové prostředí přirozeně vyvolává.

Pokud se z původního pohledu přesuneme lehce doprava, tedy více do středu skateparku, objeví se před námi další, tentokrát už výraznější a rozměrnější překážka. Bez většího váhání ji lze opět označit jako funbox, i když v trochu odlišné a zajímavěji řešené variantě. Tento prvek nabízí využití z obou stran, a tedy i širší možnosti pro nájezdy, skoky a kombinace triků. Bezprostředně vedle něj se nachází ještě jedna vyvýšená část, která celý prostor dále doplňuje. Na jedné straně zde najdeme rádius, který umožňuje plynulý výjezd a odraz, zatímco z druhé strany je řešení spíše pozvolnější, připomínající nájezdovou rampu. I tuto část lze v širším kontextu vnímat jako další variantu funboxu, která rozšiřuje celkovou variabilitu areálu. Tyto dva prvky jsou navíc vzájemně propojeny, čímž vytvářejí jeden větší a funkčně provázaný celek. Právě toto propojení působí velmi zajímavě, protože umožňuje plynulé přechody mezi jednotlivými částmi a dává jezdcům prostor pro kreativnější jízdu i kombinování různých triků. Součástí této sekce je také výraznější rail v podobě klasického ocelového zábradlí. Na rozdíl od jednodušších prvků u jiných překážek zde nejde jen o naznačenou hranu, ale o plnohodnotné zábradlí, které přináší další možnosti využití – ať už pro grindy, slidey nebo technické přejíždění. Velkou výhodou této části je i její přístupnost pro méně zkušené jezdce. Díky nižší výšce některých segmentů si zde mohou začátečníci bezpečně vyzkoušet základní práci s rovnováhou, nájezdy na překážky nebo první jednodušší triky. Zkušenější jezdci naopak ocení variabilitu a možnost propojení jednotlivých prvků do plynulých jízd. Celkově tak tato centrální část skateparku působí jako jeden z jeho nejzajímavějších prvků – nejen svou velikostí, ale především možnostmi, které nabízí napříč různými úrovněmi jezdeckých dovedností.

Pokud se v areálu posuneme dál, ať už na BMX kole, skateboardu nebo inline bruslích, můžeme si všimnout i menších doplňkových překážek, které jsou zde rozmístěny s poměrně velkými rozestupy. Právě tyto prvky vhodně doplňují hlavní části skateparku a rozšiřují možnosti pohybu i samotné jízdy. Jedním z nich je takzvaná rohová pyramida, označovaná také jako corner pyramid nebo pyramid bank. Jak je patrné i z fotografie, jedná se o překážku umístěnou při okraji areálu, která je sjízdná ze dvou stran – nabízí tedy nájezd jak z pravé, tak z levé strany. V horní části se nachází menší rovná plocha, kterou lze využít nejen k zastavení, ale i k provedení různých technických prvků, jako jsou otočky na předním či zadním kole nebo krátké balancování. Tento prvek je situován spíše ke kraji skateparku a svým způsobem uzavírá jednu z částí celého prostoru. Zároveň ale plní i praktickou funkci – jezdec se zde může po dojezdu "otočit" a plynule se vrátit zpět do hlavní části areálu. Díky tomu nepůsobí prostor jako slepá ulička, ale naopak podporuje plynulý pohyb a kontinuitu jízdy. Rohová pyramida patří spíše mezi doplňkové překážky. Jak už bylo zmíněno, dominantními prvky jsou zde především dva funboxy – jeden větší a jeden menší. Ve srovnání s nimi je tato překážka rozměrově skromnější, přesto však hraje důležitou roli v celkové skladbě skateparku. Nejenže vhodně doplňuje prostor, ale zároveň pomáhá přirozeně uzavírat jeho část a nabízí jezdcům možnost plynulého návratu zpět do centra dění. I díky takovým detailům působí areál funkčně a promyšleně, i když na první pohled může působit jednoduše. Právě kombinace hlavních a doplňkových prvků dává celému skateparku jeho charakter a umožňuje jeho efektivní využití.

Jednou z menších překážek v rámci tohoto skateparku je nenápadný prvek, který spíše doplňuje celkovou skladbu areálu, než aby ji výrazně dominoval. Právě pro svou dlouholetou přítomnost a výrazné opotřebení si ale vysloužil z mého pohledu přezdívku "undergroundový dědeček" tohoto skateparku. Na první pohled je totiž zřejmé, že jde o jednu z nejstarších překážek v celém areálu. Povrch je znatelně opotřebený, místy se objevuje rez a celková patina jasně ukazuje, že tu stojí už opravdu dlouhou dobu a prošla intenzivním používáním během let. Dokonce na ní lze najít i stopy po sprejerských zásazích, které jen podtrhují její "život v čase". Co se samotné konstrukce týče, jde o menší překážku připomínající kompaktní funbox. Nabízí využití z obou stran – z jedné je tvarovaná do rádiusu, zatímco druhá strana má plynulejší, pozvolný nájezd. Nahoře se nachází menší rovná plocha, která rozšiřuje možnosti pro různé triky a kombinace. Celkově tak působí jako jednoduchý, ale funkční prvek skateparku, který si i přes svůj věk stále udržuje své místo a charakter – právě jako jeho nenápadný "undergroundový dědeček".

Posledním prvkem, který stojí za zmínku, je na první pohled méně výrazná, ale o to zajímavější překážka – dlouhý mobilní rail neboli zábradlí. Na rozdíl od pevných konstrukcí není ukotvené na jednom místě, ale lze s ním libovolně manipulovat a přesouvat ho po ploše skateparku. S délkou několika metrů (odhadem kolem 5–6 metrů) a velmi nízkým profilem, který se nachází jen pár centimetrů nad zemí, je tento prvek ideální především pro začátečníky. Právě nízká výška výrazně snižuje riziko pádu a umožňuje bezpečnější nácvik základních grindů. Díky své mobilitě si ho mohou jezdci umístit podle potřeby – vytvořit si tak ideální podmínky pro trénink konkrétního triku nebo si přizpůsobit prostředí vlastnímu stylu jízdy. Ve srovnání s vyššími a pevnými raily, například na funboxech, tak nabízí mnohem přístupnější variantu pro první kroky ve freestylových tricích. Tento prvek se nachází v závěrečné části skateparku a působí jako praktický tréninkový nástroj, který dává jezdcům prostor soustředit se na učení v klidných a bezpečných podmínkách.

Na úplný závěr bych vás rád pozval ke zhlédnutí krátké video reportáže, ve které si můžete toto místo prohlédnout i v pohybu a z jiných úhlů. Zároveň vám umožní lépe se vžít do atmosféry celého areálu – třeba i z pohledu "oldschoolového" jezdce, který sem přijede zavzpomínat na staré časy a užít si jednoduchou radost z jízdy. Ještě stojí za zmínku, že v těsné blízkosti skateparku se nachází restaurace s možností občerstvení, takže si zde návštěvníci mohou v klidu odpočinout a doplnit energii. Díky umístění v areálu u místního stadionu je zde zajištěné i zázemí v podobě dalšího občerstvení. Celé místo tak nepůsobí jen jako sportoviště, ale i jako prostor, kde se dá strávit příjemné odpoledne – ať už na skejtu, nebo jen při sledování dění okolo.

A to je pro dnešní článek opravdu vše. Doufám, že se vám představení tohoto areálu v Nové Pace, stejně jako doprovodné fotografie a videoreportáž líbily, a že jste si udělali dobrý obraz o jeho atmosféře. Budu se těšit zase někdy příště u dalšího místa nebo reportáže. Takže ZDAREC PAKA BAJKUJEC a budu se těšit :-).