85.

MICHALOVICE - PUTNA

Zdravím vás milí Bajkujáci, a opět se v této kategorii Kam vyrazit, ve které vám postupně představuji zajímavá místa, která rozhodně stojí za návštěvu, vydáme na průzkum a objevíme něco výjimečného. Ať už hledáte tip na výlet, zajímavý cíl pro svou cyklovýpravu, nebo jen místo, které má co nabídnout po stránce historie a zajímavostí, právě tady můžete najít inspiraci pro své další cesty. Zároveň se zde můžete podívat, kam jsem se s magazínem vydal na výpravu a co zajímavého jsem pro vás během svých cest objevil. Tentokrát se společně vydáme do okolí Mladé Boleslavi, konkrétně ke zřícenině hradu Michalovice. Její nepřehlédnutelnou dominantou je dochovaná hradní věž, která je známá pod názvem Putna. A právě Putna je hlavním důvodem, proč toto místo v poslední době vzbudilo tolik pozornosti. Možná jste totiž na různých internetových serverech zaznamenali informace o tom, že se tato historická věž zapsala do světových dějin skutečně unikátním způsobem. Michalovická Putna se totiž stala nejšikmější věží na světě a svým náklonem překonala dokonce i slavnou Šikmou věž v Pise. Jak výrazný její náklon ve skutečnosti je? Proč se věž během staletí naklonila a jak vypadá samotná zřícenina hradu Michalovice dnes? To všechno jsem se vydal zjistit přímo na místo a samozřejmě nechyběla ani možnost prohlédnout si tuto pozoruhodnou památku zblízka.

Ještě než se pustíme do představení historie této zajímavé hradní zříceniny a než si podrobněji povíme celý příběh její slavné nakloněné věže, pojďme se nejprve podívat na něco trochu praktičtějšího. Jak vlastně Michalovice nejjednodušeji najít? A pokud dorazíte do Mladé Boleslavi, kterým směrem se vydat, kudy pokračovat a kde si vlastně pořádně šlápnout do pedálů?

Vezměme to tentokrát úplně jednoduše a popišme si cestu z mého pohledu. Na výpravu jsem dorazil na svém bajku ze směru od Mnichova Hradiště přes Kosmonosy do Mladé Boleslavi. Kosmonosy přitom dnes tvoří okrajovou část Mladé Boleslavi, takže samotný příjezd do města je poměrně jednoduchý. Pokud se tedy budete chtít vydat k této zajímavé hradní zřícenině stejnou cestou jako já, ideální je přijet do Mladé Boleslavi právě ze směru od Mnichova Hradiště a Kosmonos a následně pokračovat přímo do města. Samozřejmě můžete využít Mapy.cz nebo Google Maps, které vás bez problémů navedou až k cíli. Pokud ale máte rádi trochu dobrodružství a nechcete se nechat celou cestu vést navigací, nemusíte se orientace vůbec bát. Trasa je totiž poměrně jednoduchá. Jakmile dorazíte na okraj Mladé Boleslavi ze směru od Kosmonos, narazíte na první velkou křižovatku – velký kruhový objezd. A právě zde přijde první důležitá odbočka. Na kruhovém objezdu se vydáte doprava a budete pokračovat dále směrem, jako kdybyste mířili na Doksy. A právě od tohoto místa už se pomalu dostáváme blíž k našemu cíli. Takže žádné složité bloudění, žádná série desítek odboček – stačí správně projet Mladou Boleslaví a postupně se vydat směrem k Michalovicím.

Pokud tedy budete pokračovat tímto směrem a na prvním velkém kruhovém objezdu na okraji Mladé Boleslavi odbočíte doprava, vydáte se směrem, o kterém jsme už mluvili – tedy na Doksy. Po přibližně dvou kilometrech dorazíte k další křižovatce. Tentokrát už ale nejde o kruhový objezd, nýbrž o klasickou křižovatku, kde se před vámi otevřou hned tři možnosti, kam pokračovat. Pokud pojedete rovně, budete pokračovat směrem na Doksy a hrad Bezděz. Když se vydáte doprava, dostanete se do místní obytné části a cesta vás následně zavede zase dál. Pro nás je ale důležitý třetí směr – doleva. Právě tady tedy odbočte doleva a pokračujte přibližně další kilometr. Pokud máte alespoň trochu dobrý orientační smysl, možná ani nebudete potřebovat navigaci. Už přímo z této křižovatky totiž můžete na kopci před sebou zahlédnout věž hradu Michalovice. A to už je pořádná motivace šlápnout do pedálů a vydat se za naším cílem. Z křižovatky pojedete chvíli podél vody, následně přejedete přes most a hned za ním odbočíte doprava. Od tohoto místa už vás cesta prakticky vede přímo směrem k hradu, takže pokud jste se až sem dostali bez pomoci navigace, máte téměř vyhráno.

Cestu ke zřícenině hradu jsme si tedy tak nějak zhruba vysvětlili a opravdu se není čeho obávat. Pokud pojedete stejným směrem jako já a do Mladé Boleslavi dorazíte od Kosmonos, dostat se k Michalovicím je poměrně jednoduché. A co víc, samotná cesta je podle mé zkušenosti i docela příjemná. Až na důležitou křižovatku, na které jsme si popisovali odbočení doleva, vede trasa po široké silnici s dostatečně širokou krajnicí. Na kole tak máte dostatek prostoru a nemusíte se cítit jako někde, kde kolem vás těsně projíždí jedno auto za druhým. I z tohoto pohledu je tedy cesta na kole k Michalovicím poměrně pohodová a rozhodně se nemusíte bát, že by vás čekalo nějaké nepříjemné dopravní dobrodružství. Takže trasu už máme za sebou, kolo můžeme na chvíli odložit a konečně se můžeme pustit do toho hlavního.

Pojďme si totiž představit samotné Michalovice. Začneme tím nejzajímavějším, co se k tomuto místu bezpochyby váže a to historií. Ta je totiž v případě zdejší zříceniny opravdu bohatá a ukrývá mnohem více zajímavostí, než by se na první pohled mohlo zdát. Hrad stojící na ostrohu nad řekou Jizerou má za sebou několik staletí historie a dodnes z něj zůstaly pozůstatky, které nám připomínají jeho někdejší význam. A samozřejmě se budeme věnovat také jeho největší dominantě – válcové věži Putně, která je dnes tím, co Michalovice proslavilo snad nejvíce. Její neobvyklý náklon přitahuje pozornost návštěvníků už na první pohled a právě její příběh je minimálně stejně zajímavý jako samotná historie hradu. Takže pojďme pěkně od začátku a podívejme se, kdy a proč vlastně hrad Michalovice vznikl, kdo jej obýval, jaký měl význam a co se s ním během následujících staletí stalo.

Kdy hrad vznikl a proč právě tady? Zřícenina hradu Michalovice stojí na výrazném skalnatém ostrohu nad pravým břehem Jizery, přibližně tři kilometry od centra Mladé Boleslavi. Poloha nebyla vybrána náhodou. Strmé svahy ostrohu poskytovaly přirozenou ochranu a hrad zároveň kontroloval okolní krajinu i důležité cesty v oblasti Jizery. Hrad vybudovali Markvartici, významný šlechtický rod, který získal rozsáhlé državy v severních Čechách a v povodí Jizery. Přesný rok založení není znám. Historici jeho vznik kladou přibližně do poslední čtvrtiny 13. století, pravděpodobně kolem roku 1270. Jisté je, že roku 1281 se Jan z Markvarticů již píše "z Michalovic", což dokládá existenci hradu nejpozději v této době.

Historie hradu Michalovice je neodmyslitelně spjata s významným šlechtickým rodem pánů z Michalovic, kteří pocházeli z rodu Markvarticů a ve své době patřili mezi významné šlechtice v Čechách. Prvním známým představitelem spojeným s hradem byl Jan z Michalovic, který se v písemných pramenech objevuje již roku 1281. Nebyl přitom jen významným mužem na dvoře krále Václava II., ale proslul také jako zdatný rytíř a účastník turnajů, za kterými se vydával dokonce až do Porýní a Francie. Po jeho smrti v roce 1306 převzal rodový majetek jeho syn Beneš z Michalovic, který později zastával významné funkce, mimo jiné se stal pražským purkrabím. Na něj následně navázal Jan, zvaný Ješek z Michalovic, jenž působil ve službách krále Jana Lucemburského a později Karla IV. Zajímavou stopu zanechal také v historii samotné Mladé Boleslavi, když roku 1334 vydal listinu, která umožnila přenesení tehdejší tržní osady na výhodnější místo a významně tak přispěla k rozvoji budoucího města. Po jeho smrti přešel majetek na jeho syna Petra z Michalovic, který však roku 1368 zemřel v Itálii během výpravy v družině císaře Karla IV. Rod Michaloviců však pokračoval ještě dalšími generacemi a hrad zůstal jejich významným sídlem. Osudným se mu stalo až období husitských válek, kdy se jeho majitelé postavili na stranu odpůrců husitského hnutí. Roku 1425 proto Michalovice dobyli husité a hrad byl vypleněn a vypálen. Později se sice dočkal obnovy, ale jeho význam už postupně upadal. Definitivní zlom přišel roku 1468, kdy zemřel Jindřich z Michalovic, poslední mužský představitel rodu. Tím páni z Michalovic vymřeli po meči a jejich rozsáhlý majetek následně přešel dědictvím na jiné šlechtické rody. Pro samotný hrad to znamenalo začátek jeho postupného úpadku – noví majitelé už v Michalovicích trvale nesídlili a hrad tak postupně ztrácel svůj význam, až se z něj během dalších desetiletí začala stávat opuštěná zřícenina.

Co dnes na Michalovicích uvidíte? Samotný hradní areál je dnes samozřejmě už jen zříceninou, ale jeho původní uspořádání je stále poměrně dobře čitelné. Hrad stál na výrazném ostrohu nad pravým břehem Jizery a byl rozdělen na předhradí a vlastní hradní jádro. Předhradí bylo od hlavní části odděleno hlubokým příkopem, přes který vedla přístupová cesta. Vlastní hradní jádro mělo přibližně lichoběžníkový půdorys a obíhal jej parkán a opevnění. Dnes jsou z původního hradu nejvýraznější především pozůstatky hradních hradeb, parkánu a paláce. Dochovaly se části jednopatrového paláce s pozůstatky gotických arkýřů a také základové zdivo starší stavby na samotném konci hradního ostrohu nad Jizerou. V terénu lze rovněž stále rozeznat hluboký příkop, který odděloval předhradí od vlastního hradu. Zajímavým detailem pro návštěvníky je také pamětní deska věnovaná Karlu Hynku Máchovi, který Michalovice navštívil v roce 1835. Místo ho zaujalo natolik, že se stalo jedním z bodů jeho cest a dnes nám jeho návštěvu připomíná právě tato deska na věži.

Přístupnost: Zřícenina je veřejnosti přístupná a lze navštívit i samotnou Putnu. Areál není klasickým zámkem s prohlídkovým okruhem – jde spíše o volněji pojatou návštěvu historické zříceniny s možností vystoupat na věž. Podle posledních oficiálně dohledatelných údajů byla sezóna nastavena od dubna do října, přičemž v hlavní sezóně od května do září bylo otevřeno úterý až neděle 10:00–17:00. V dubnu a říjnu pak pouze o víkendech 10:00–16:00. U těchto údajů ale nemohu potvrdit, že jsou stále platné pro rok 2026.

Do této chvíle jsme si řekli spoustu zajímavých informací, které se k hradu Michalovice a jeho historii vážou. Teď bychom se ale mohli na celou zříceninu podívat trochu jinak – mýma očima, tedy z pohledu dobrodruha a cyklisty, který se sem vydal během své výpravy. Pokusím se vám proto vlastními slovy popsat, co můžete při návštěvě Michalovic očekávat, co všechno zde můžete vidět a především jaký dojem na mě toto místo udělalo. Historické informace jsou jedna věc, ale osobní zážitek z návštěvy může být někdy ještě zajímavější. A právě proto si myslím, že by takový pohled mohl být hezkým doplňkem k tomu, co už jsme si o tomto zajímavém místě řekli.

Pokud se tedy dostanete vstupní bránou do areálu hradu, čeká vás nejprve mírné stoupání do kopce. Po chvíli se ale dostanete na příjemnou rovinku, kde na vás čeká hned první taková malá dobrodružná překážka – schody. Ty na mě působily opravdu velmi starým dojmem a při jejich pohledu jsem si říkal, jestli snad nejsou ještě původní. Já jsem se svým bajkem došel až právě k tomuto místu. Protože jsou schody místy poměrně strmé, rozhodl jsem se kolo raději odložit a nechat ho zde. Tahat ho s sebou po schodech vzhůru by totiž nebylo zrovna pohodlné a představovalo by spíš zbytečnou námahu. Trochu jsem si tedy tuto část výpravy ulehčil a po schodech jsem pokračoval už bez kola, směrem dál k samotnému hradu.

Jakmile však vystoupáte tyto první schůdky, které opravdu dýchají historií a působí téměř dobovým dojmem, otevře se vám po levé straně také menší vyhlídka. Ta vám začne postupně odkrývat první pohledy na okolní krajinu. Právě odtud už můžete zahlédnout také místo, kterým jsme při cestě k hradu projížděli – křižovatku, na které jsme odbočili doleva a následně pokračovali podél řeky. Už tyto první okamžiky pro mě byly samozřejmě velkým zážitkem. Okolní příroda je totiž opravdu příjemná a samotný výstup k hradu má své kouzlo. Člověk se postupně vzdaluje od městského ruchu a najednou se ocitá v úplně jiném prostředí. Díky okolní přírodě, starým pozůstatkům hradu a celkové atmosféře místa si zde můžete snadno představit, že jste se na chvíli přenesli do úplně jiné doby. S každým dalším krokem se vám tak začínají otevírat nové výhledy do okolí, ale zároveň se před vámi stále výrazněji objevuje samotný hrad. Z boční strany sice nejprve vidíte především jednotlivé zbytky opevnění a dochovaných staveb, ale postupně se před vámi začne v celé své kráse tyčit také zdejší dominantní věž Putna. A právě v tomto okamžiku na vás podle mě naplno dolehne, že se nacházíte u něčeho opravdu výjimečného. 

Po vystoupání tohoto schodiště se konečně dostáváte přímo k samotné zřícenině hradu, respektive na její nádvoří. A právě tady už na vás Michalovice začnou působit úplně jinak. Po levé straně se před vámi tyčí mohutná věž Putna, která zároveň ukrývá schodiště vedoucí ještě výše, až na samotnou vyhlídkovou část věže. Pokud se vydáte doprava a pokusíte se věž obejít, dostanete se ještě hlouběji do prostoru bývalého hradu a postupně se ocitnete prakticky v jeho centru. Najednou máte kolem sebe ze všech stran dochované části hradeb, jejichž zdivo je tvořeno původními kameny, a člověk si tak může začít mnohem lépe představovat, jak celé toto místo kdysi vypadalo. Na mě osobně celý areál působil opravdu velmi příjemným dojmem. Člověk zde má najednou pocit určité volnosti a klidu a zároveň si uvědomuje, že stojí na místě, které má za sebou stovky let historie. A čím více jednotlivé části hradu procházíte, tím více se vám jeho podoba postupně odkrývá. Každý kout, který je návštěvníkům volně přístupný, nabízí něco zajímavého a dohromady vám začne dávat mnohem lepší představu o tom, jak mohl hrad v minulosti fungovat. Právě možnost projít si nádvoří, prohlédnout si dochované hradby a jednotlivé pozůstatky původního hradu je podle mě jedním z největších kouzel celé návštěvy. Nejde jen o to přijít, podívat se na nakloněnou věž a zase odejít. Když si dáte trochu času a projdete si celý volně přístupný areál, začnete mnohem více vnímat jeho historii i samotnou unikátnost tohoto místa. A ze své vlastní zkušenosti tak mohu návštěvu Michalovic rozhodně doporučit. Ať už se sem vydáte sami, s partou přátel, nebo třeba s celou rodinou, myslím si, že rozhodně nebudete litovat. Je to zkrátka příjemný výlet, při kterém si užijete nejen historii, ale také krásné okolí a samozřejmě především pohled na jednu z nejpozoruhodnějších hradních věží, jaké u nás můžete spatřit.

A teď už se pojďme podívat na to nejzajímavější, co Michalovice nabízí – na samotnou věž Putna. Právě ta je totiž bezpochyby nejvýraznější dominantou celé zříceniny a zároveň důvodem, proč se o tomto místě mluví i daleko za hranicemi Mladoboleslavska. Putna je mohutná válcová obranná věž, která byla součástí původního hradního opevnění. Na rozdíl od mnoha jiných částí hradu se z ní dochovala poměrně značná část a už při prvním pohledu je naprosto zřejmé, že s touto věží není něco úplně v pořádku. Je totiž pořádně nakloněná – a rozhodně nejde jen o nějaký nepatrný sklon, kterého byste si všimli až při bližším zkoumání. Naopak. Její náklon je natolik výrazný, že ho bezpečně poznáte pouhým okem. A právě v roce 2026 přišlo jeho přesné potvrzení. Odborné geodetické měření stanovilo náklon Putny na neuvěřitelných 7,315 stupně. Podle tohoto měření se tak jedná o nejšikmější neúmyslně nakloněnou stavbu na světě. Pro srovnání – slavná šikmá věž v italské Pise má dnes po stabilizačních zásazích výrazně menší náklon.

A teď už se pojďme podívat na to nejzajímavější, co Michalovice nabízí – na samotnou věž Putna. Právě ta je totiž bezpochyby nejvýraznější dominantou celé zříceniny a zároveň důvodem, proč se o tomto místě mluví i daleko za hranicemi Mladoboleslavska. Putna je mohutná válcová obranná věž, která byla součástí původního hradního opevnění. Na rozdíl od mnoha jiných částí hradu se z ní dochovala poměrně značná část a už při prvním pohledu je naprosto zřejmé, že s touto věží není něco úplně v pořádku. Je totiž pořádně nakloněná – a rozhodně nejde jen o nějaký nepatrný sklon, kterého byste si všimli až při bližším zkoumání. Naopak. Její náklon je natolik výrazný, že ho bezpečně poznáte pouhým okem. A právě v roce 2026 přišlo jeho přesné potvrzení. Odborné geodetické měření stanovilo náklon Putny na neuvěřitelných 7,315 stupně. Podle tohoto měření se tak jedná o nejšikmější neúmyslně nakloněnou stavbu na světě. Pro srovnání – slavná šikmá věž v italské Pise má dnes po stabilizačních zásazích výrazně menší náklon.

A jak se vlastně něco takového mohlo stát? Kolem Putny se v minulosti objevovalo několik různých teorií. Starší prameny spojovaly její naklonění především s hledači pokladů, kteří v 19. století zasahovali do okolí věže a podkopávali její základy. Novější poznatky ale ukazují, že samotné roztržení věže pravděpodobně souviselo s výbuchem střelného prachu, ke kterému došlo už před rokem 1738. Pozdější zásahy hledačů pokladů pak její stav ještě více narušily. Naštěstí se Putnu podařilo zachránit. V roce 1935 byly její dvě rozdělené části znovu spojeny a zpevněny. Právě při těchto pracích se navíc pod věží našel váček s přibližně 470 stříbrnými mincemi z období třicetileté války. Takže pokud jste někdy slyšeli o tom, že se na Michalovicích hledal poklad, nemusí jít jen o obyčejnou pověst.

A jak se vlastně něco takového mohlo stát? Kolem Putny se v minulosti objevovalo několik různých teorií. Starší prameny spojovaly její naklonění především s hledači pokladů, kteří v 19. století zasahovali do okolí věže a podkopávali její základy. Novější poznatky ale ukazují, že samotné roztržení věže pravděpodobně souviselo s výbuchem střelného prachu, ke kterému došlo už před rokem 1738. Pozdější zásahy hledačů pokladů pak její stav ještě více narušily. Naštěstí se Putnu podařilo zachránit. V roce 1935 byly její dvě rozdělené části znovu spojeny a zpevněny. Právě při těchto pracích se navíc pod věží našel váček s přibližně 470 stříbrnými mincemi z období třicetileté války. Takže pokud jste někdy slyšeli o tom, že se na Michalovicích hledal poklad, nemusí jít jen o obyčejnou pověst.

Dnes je Putna přístupná návštěvníkům a slouží také jako rozhledna. Nahoru vede schodiště a právě výstup do věže je jedním z nejzajímavějších zážitků celé návštěvy. Nejenže se před vámi postupně otevírá krásný výhled do údolí Jizery a na okolní krajinu, ale zároveň si při pohybu uvnitř věže ještě intenzivněji uvědomujete její neobvyklý sklon. A pokud jste stejně jako já milovníci nejrůznějších zajímavostí a kuriozit, právě tady si podle mě přijdete na své. Stojíte totiž uvnitř několikasetleté hradní věže, která se doslova naklání před vašima očima, a přitom stále stojí a nabízí návštěvníkům možnost vystoupat až nahoru. Už jen kvůli tomuto zážitku podle mě Putna rozhodně stojí za návštěvu.

Jestliže se tedy budete chtít podívat na výhled, který vám michalovická Putna nabízí, čeká vás ještě jedna zajímavá část návštěvy. Po levé straně věže je vybudováno schodiště, které vás zavede přímo do jejích útrob. Odtud už pak pokračujete po kamenném schodišti, které je dochované přímo uvnitř věže, až nahoru do její vyhlídkové části. A právě ve chvíli, kdy do Putny vstoupíte, možná trochu znejistíte. Ten její výrazný náklon totiž uvnitř vnímáte ještě mnohem intenzivněji než při pohledu zvenčí. Najednou si opravdu uvědomíte, že nestojíte v úplně rovné stavbě, a možná vás na chvíli napadne i taková trochu bláznivá myšlenka – jestli té věži vlastně svým vstupem ještě trochu nepřitěžujete. Říkáte si, že když už je takhle výrazně nakloněná a najednou do ní vstoupí třeba dalších sto kilogramů živé váhy, jestli si náhodou neřekne, že právě teď už toho má dost a rozhodne se definitivně sesunout k zemi. Samozřejmě je to spíš taková úsměvná představa než reálná obava, ale přiznám se, že při prvním vstupu do věže mě tahle myšlenka opravdu napadla. Jakmile ale překonáte tento malý vnitřní strach a uvědomíte si, že Putna už má za sebou opravdu pořádný kus historie a stále pevně stojí, můžete se vydat po krásném kamenném schodišti vzhůru. A právě tady začíná další část celého dobrodružství. S každým dalším schodem stoupáte výš a výš, až se nakonec dostanete do vyhlídkové části věže. Tam už se člověk přece jen začne cítit o něco bezpečněji. Pod vámi zůstává nádvoří a samotná zřícenina, zatímco před vámi se postupně otevírá výhled do širokého okolí. A právě ten podle mě stojí za to, abyste si celou cestu nahoru rozhodně nenechali ujít.

Po zdolání několika dalších schodů a průchodu útrobami věže se konečně dostáváme až na její vrchol, kde se nachází vyhlídková část. Ta je velmi pěkně udržovaná a nabízí návštěvníkům opravdu krásný pohled do okolní krajiny. Na vyhlídkové plošině můžete narazit také na vlajku s emblémem, který připomíná historii tohoto místa a města Mladá Boleslav. A pak už stačí jen pohlédnout do okolí a najednou máte před sebou úplně jiný pohled na krajinu, kterou jste ještě před chvílí sledovali ze země. Výhled z Putny je především směrem na východ a je opravdu působivý. Pod sebou máte údolí řeky Jizery, v dálce můžete pozorovat část Mladé Boleslavi a při dobré viditelnosti také Kosmonosy s výraznou věží Lorety. Pohled se otevírá rovněž směrem k Českému ráji a za příznivého počasí lze spatřit dokonce i Ještěd nebo Bezděz. Výhled sice není kruhový, protože některým směrem vám brání ve výhledu dochované části hradních zdí, ale právě to podle mě vůbec nevadí. To hlavní, co máte před sebou, totiž rozhodně stojí za to. Z výšky si můžete krásně prohlédnout krajinu kolem Jizery a zároveň si uvědomit, proč si tehdejší stavitelé pro hrad vybrali právě toto místo. A přiznám se, že právě tady nahoře jsem si celou návštěvu začal užívat možná ještě o něco více. Po výstupu úzkým a nakloněným prostorem věže je najednou před vámi otevřená krajina, pod vámi samotná zřícenina a člověk si může na chvíli jen tak stát, rozhlížet se a užívat si ten pohled. Michalovická Putna tak není zajímavá pouze svou neuvěřitelnou šikmostí, ale také tím, co vám dokáže nabídnout ze svého vrcholu.

Moji milí čtenáři a fanoušci tohoto magazínu, tímto jsme se dostali téměř na samotný konec našeho dnešního putování. Michalovice jsme si společně prošli, podívali jsme se na jejich historii, prozkoumali samotnou zříceninu a samozřejmě jsme vystoupali také na nakloněnou věž Putna, která je bezpochyby největší zdejší zajímavostí. Ještě vás ale v úplném závěru tohoto článku pozvu ke zhlédnutí připravené videoreportáže, ve které si budete moci prohlédnout nejen samotné místo, ale také záběry z mé návštěvy a celou atmosféru této zajímavé zříceniny trochu jinak než prostřednictvím fotografií a textu. A potom už se s vámi budu muset opravdu definitivně rozloučit, protože naše dnešní výprava tím bude u svého úplného konce. Věřím ale, že jsem vás na Michalovice alespoň trochu nalákal a že pokud jste toto místo ještě nenavštívili, třeba se sem jednou sami vydáte.

To je tedy z dnešního putování již opravdu vše. Takže ZDAREC PUTNA BAJKUJEC a budu se těšit :-).