86.

SKALNÍ HRAD JEZDEC

Vítám vás milí Bajkujáci,a to u druhého článku v této kategorii "Kam vyrazit". Na začátku tohoto měsíce, září, již 4. 9. jste si mohli přečíst poměrně rozsáhlé a výpravné povídání o Michalovické putně, která se stala nejvíce nakloněnou věží na světě. Úhel jejího náklonu je totiž dokonce i větší než u známé Šikmé věže v Pise. Myslím tedy, že by to byl určitě dostatečný důvod vypravit se na toto místo a vytvořit pro vás o něm výpravné povídání. V tomto druhém článku se opět podíváme na nějakou hezkou hradní zříceninu, a naše "záběry do pedálů" nás zavedou do Libereckého kraje, do okolí města Liberec a čtvrti Kateřinky. Při této výpravě se trošku konkrétněji společně podíváme na skalní hrad JEZDEC. Než budeme pokračovat přímo k představení samotného hradu, tak, jak bývá v těchto článcích zvykem, nejprve si trochu popíšeme cestu, jak se vlastně na tuto zříceninu v okolí města Liberce můžete dostat, popíšeme si cestu nejlépe na kole, a řekneme si samozřejmě i něco o historii tohoto místa. Poté se společně podíváme na to, co všechno při jeho návštěvě můžete objevit, a projdeme si zříceninu a její výhledy hezky postupně. Takže pojďme na to. Let's go!

Začneme tedy trasou, a jak se lze ke zřícenině hradu jednoduchým způsobem dostat. Bude to zároveň i hezká, příjemná a dobrodružná cesta :-). Jako počáteční bod celé této výpravy bychom si mohli ponechat libereckou zoo, kterou každopádně většina lidí zná. Naše trasa tedy bude pokračovat od tohoto známého místa, což je tedy zoo ve městě Liberec, a přímo naproti zoologické zahradě se před vámi otevírá stezka s lesním parkem, kde můžete vidět i několik turistických značení a kudy pokračovat dál. Naše cesta bude směřovat právě tudy, po turistických značkách.

Pokud bychom se ještě před vydáním na cestu podívali právě na turistická značení, která jsou zde umístěna, tak bychom se mohli dozvědět, že vlastně tyto směrovače nás nějakým způsobem nebudou navigovat přímo k našemu hradu. Jsou zde čtyři barevná značení, a v tuto chvíli si ještě turistických značek nebudeme vlastně všímat. Můžeme si ale nechat tento turistický rozcestník jako takový orientační bod, abychom věděli, kudy se vydat dále. Projedeme tedy kolem tohoto turistického rozcestníku stále rovně a budeme pokračovat po stezce, která vede místním parkem. Po několika desítkách, možná i stovkách metrů se před námi začne otevírat takový trošku hustý lesopark a každopádně vám při výpravě dojde, že se vlastně pomalu začínáte nacházet v okrajových lesích města Liberce. A zde již pro vás turistické značení bude velmi důležité, protože pokud se budete držet špatné barvy, do cíle byste asi nedorazili, anebo budete mít cestu zbytečně dlouhou. Takže v tomto případě je již určitě důležité se držet turistického značení :-). Co se týká našeho vybraného skalního hradu Jezdec, tak v tomto případě je pro nás důležitá barva zelená. Když přijedeme na první rozcestí, nabízí se varianta vydat se doleva, držet se zelené a modré, anebo doprava, kde je žlutá a červená. V našem případě tak určitě odbočíme doleva a budeme se držet tedy barvy zelené. Po nějaké chvíli se modrá barva z naší trasy úplně vytratí a budeme se držet už jenom barvy zelené, která nás dovede přímo až k našemu cíli, a tím je tedy skalní hrad Jezdec.

Jak se na skalní hrad můžeme dostat lesními cestami a řekl bych i celkem jednoduše a přehledně, tak jsme si vysvětlili. Pro nás bude tedy velmi důležité držet se barvy zelené turistické a v tomto případě bychom poté neměli nikde zabloudit. Díky tomu, že jsem si trasu sám prošel, tak můžu říci, že všude je naprosto přehledně značená a zabloudit opravdu nemůžete. Nyní již přistupme k pohledu do minulosti a ještě před vlastním představením hradu, tedy jak vypadá v dnešní době, si pojďme říci něco o historii tohoto místa, jeho vzniku a vlastně o všem, co je možné do dnešní doby o tomto hradu dohledat.  

Přesný rok vzniku skalního hradu Jezdec dnes bohužel neznáme. O jeho založení se nedochovaly žádné písemné záznamy a není znám ani jeho zakladatel. Podle archeologických nálezů a dochovaných pozůstatků se však vznik hradu řadí do období 14. až 15. století. Právě z tohoto období pocházejí doklady o osídlení místa, přičemž samotný hrádek byl z velké části vybudován ze dřeva na přirozených skalních útvarech. Přesnější rok, kdy byl Jezdec založen, tedy dnes určit nedokážeme a jeho vznik můžeme pouze časově zařadit do období středověku. 

Nejdůležitější je, že Jezdec se v dochovaných písemných pramenech vůbec neobjevuje. Neznáme tedy dokument, ve kterém by například bylo napsáno "roku XY byl založen hrad Jezdec" nebo "hrad Jezdec patří tomu a tomu". Stejně tak nejsou spolehlivě doloženi jeho původní majitelé. Historici proto museli vycházet hlavně z archeologického průzkumu. Na místě byly nalezeny především keramické nálezy a další stopy osídlení. Právě na základě těchto nálezů archeologové zařadili období existence hrádku do 14. a 15. století. Český rozhlas například uvádí, že archeologické průzkumy prováděné po první světové válce existenci hrádku v tomto období skutečně doložily. A co Bibrštejnové? Tady je potřeba být opatrný. Jezdec je někdy spojován s panstvím Bibrštejnů (Biberštejnů), kteří ve 14. století ovládali rozsáhlé území v okolí Frýdlantu a Liberce. Jejich významným správním centrem byl Frýdlant a pro jižní část panství byl důležitý také Hamrštejn. Ale nemáme písemný doklad, který by přímo potvrzoval, že Jezdec založili právě Bibrštejnové nebo že jim konkrétně patřil.

O dalších letech fungování hradu Jezdec toho bohužel historické prameny příliš mnoho neprozrazují. Samotný hrádek se totiž v dochovaných písemných pramenech vůbec neobjevuje a neznáme tak žádného konkrétního majitele ani člověka, který by na něm prokazatelně sídlil. Jeho existence je proto doložena především archeologickými nálezy, které potvrzují využívání tohoto místa ve 14. a 15. století. Zajímavostí je také to, že se v okolí Jezdce při archeologických průzkumech podařilo objevit několik keramických střepů ze 14. a 15. století, které jsou dnes uloženy v Severočeském muzeu v Liberci. Přesný okamžik, kdy byl hrádek opuštěn a kdy jeho existence definitivně skončila, rovněž neznáme. Z dostupných poznatků tak můžeme říci pouze to, že Jezdec byl ve 14. a 15. století skutečně využíván, následně však zanikl a z jeho původní podoby se do dnešní doby dochovaly především terénní a skalní pozůstatky. Z historie tohoto skalního hradu bychom tedy mohli mít asi vše, protože bohužel neexistují žádné písemnosti nebo archivní záznamy, které by nám blíže specifikovaly, kdy tento hrad vznikl, kdo ho používal a vlastně do které doby byl nějakým funkčním místem nebo funkčním hradem. Stejně tak nevíme, ve kterém století začal například zanikat, až vlastně zanikl do dnešní podoby. Je to trošku smutné, protože z archeologického hlediska a vlastně i z pohledu významu historie podobných míst jsme samozřejmě jako lidé určitě rádi, když se můžeme dozvědět nějaké informace. Takže o dalším fungování nebo vůbec existenci tohoto hradu nic nevíme, a proto bychom se mohli podívat na skutečnosti dnešní doby.

Pověst o Černém Jírovi

S hradem Jezdec se také pojí jedna velmi zajímavá a poněkud tajemná pověst, která tomuto místu podle všeho dala i jeho dnešní název. Vypráví o loupežníkovi jménem Černý Jíra, který měl se svou družinou obývat zdejší hrádek a podnikat loupežné výpravy do okolí. Podle některých verzí pověsti měl dokonce udržovat spojení s čarodějnicí, která žila u nedaleké skály Kovadlina, a díky tomu se mu mělo dlouhou dobu dařit unikat spravedlnosti. Jednoho dne však měla Jírova družina udělat osudovou chybu. Loupežníci unesli krásnou dívku, která měla být podle některých vyprávění dcerou pána z nedalekého Hamrštejna, a odvlekli ji právě na svůj hrádek. Její únos ale nezůstal bez odezvy. Rozzuření pronásledovatelé se vydali po stopách únosců a nakonec se jim podařilo hrádek objevit a obklíčit. Loupežníci byli napadeni a postupně pobiti. Černému Jírovi se však podařilo z obklíčení uniknout. A právě tady začíná ta nejzajímavější část celé pověsti. Jíra měl nasednout na svého koně a v zoufalé snaze uniknout svým pronásledovatelům se rozjet přímo ke kraji skály. Místo toho, aby se zastavil před hlubokým údolím Černé Nisy, měl svého koně pobídnout a skočit s ním ze skály dolů. Podle pověsti měl být jeho kůň nadpřirozený, nebo dokonce pekelný, a právě díky němu měl Černý Jíra tento šílený skok přežít. Co se s Černým Jírou stalo potom, už pověst neříká úplně jednoznačně. Některé verze tvrdí, že zmizel v hlubinách a skončil v pekle, jiné pouze vyprávějí, že po skoku beze stopy zmizel. Jisté je pouze to, že podle legendy po jeho koni zůstal ve skále otisk kopyta. Právě ten měl dát celému místu jméno Jezdec. Samozřejmě je potřeba brát celý příběh s určitou rezervou. Černý Jíra ani jeho působení na tomto hrádku nejsou historicky doloženy a příběh patří do světa místních pověstí. Přesto právě podobné legendy dávají starým a dnes již téměř zaniklým místům jejich kouzlo. Když tak člověk stojí nahoře na skále a dívá se hluboko do údolí Černé Nisy, není zase tak těžké představit si, jak by právě tady mohl vzniknout příběh o loupežníkovi, který se rozhodl před svými pronásledovateli udělat svůj poslední, zoufalý skok.

Pověst o Černém Jírovi přitom není žádným novodobým výmyslem. Její nejstarší konkrétní písemný doklad, který se podařilo dohledat, pochází už z roku 1845. Tehdy historik a spisovatel Franz Alexander Heber vydal třetí díl svého rozsáhlého díla Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, ve kterém popsal také liberecký Reitstein, tedy dnešní Jezdec, a uvedl k němu i místní pověst. Samotný příběh je přitom v Heberově díle podáván jako již existující pověst, takže je velmi pravděpodobné, že se mezi lidmi vyprávěl už před rokem 1845. Přesně určit, kdy příběh o Černém Jírovi vznikl, se však dnes již nejspíš nedá. 

Co se tedy týká vzniku, prvních nějakých zmínek o tomto skalním hradu a také vlastně nějakého toho příběhu, který se k hradu vztahuje a podle čeho možná i vznikl jeho název, tak máme vše také za sebou. Nyní tedy přistupme k dnešní době a pojďme si představit tuto zříceninu, nebo spíše pozůstatky tohoto hradu, tak, jak vypadají dnes. Pokud byste sem vyrazili na svou výpravu, tak co vlastně můžete objevit, co na vás čeká a čím vás tohle místo může okouzlit? Pokud tedy k hradu dorazíte, nebo spíše k pozůstatkům hradu, jako první si určitě všimnete hodně výrazného kamenného schodiště, které je vlastně vytesáno přímo do skály. Je to takový určitý ukazatel, že se zde nachází možná nějaká vyhlídka, anebo jiné zajímavé turistické místo. Když na první pohled, ještě než vlastně vstoupíte na schodiště a do dalších prostor této zříceniny, se na celé místo podíváte, tak na vás bude určitě působit, řekl bych, opravdu zajímavým, dobrodružným, až takovým lákavým a tajemným dojmem. Každého člověka totiž asi zaujme nebo napadne, proč právě tady, na takové skále uprostřed lesa, je vytesané schodiště. Co to asi tady může být za zajímavé místo? Anebo vlastně proč tady takové místo vůbec je? A právě v tuhle chvíli začíná být člověk zvědavý, co se vlastně nachází nahoře a kam ho toto schodiště zavede. Už samotný příchod tak může v návštěvníkovi vyvolat pocit, že před sebou má něco neobvyklého, a že toto místo má za sebou mnohem zajímavější historii, než by se při pohledu z obyčejné lesní cesty mohlo na první pohled zdát. 

PROČ HRAD NA SKÁLE? Přestože se nám nedochovaly žádné písemné záznamy, které by přesně vysvětlovaly, proč byl hrad Jezdec právě na tomto místě vybudován, jeho poloha nám může leccos napovědět. Podle historiků a archeologických poznatků totiž pravděpodobně nešlo o klasický hrad určený k pohodlnému bydlení šlechtického rodu, ale spíše o menší strážní a opěrný bod. Jezdec byl postaven vysoko nad údolím Černé Nisy a jeho poloha nebyla zvolena náhodně. Patrně měl sloužit především k ostraze důležité zemské cesty, která vedla z Liberce směrem na Frýdlant. Z takto položeného místa bylo možné sledovat okolní terén a zároveň využít samotnou skálu jako přirozenou součást obrany. Právě proto také nebylo potřeba budovat rozsáhlé kamenné opevnění. Hrádek byl z velké části dřevěný a jeho obranný systém doplňoval příkop a val na přístupové straně. Dá se tedy říci, že Jezdec měl pravděpodobně především kontrolní a obrannou funkci. Jeho úkolem nemuselo být odolávat dlouhému obléhání, ale spíše umožnit kontrolu okolních cest a včas upozornit na případné nebezpečí. A právě jeho umístění na výrazné skále nad údolím Černé Nisy pro tento účel dávalo velký smysl. Přestože dnes na první pohled z hradu téměř nic nezbylo, při pohledu na jeho polohu si člověk může poměrně dobře představit, proč si středověcí stavitelé vybrali právě toto místo.

Pokud se tedy po prvním pohledu dosytosti nasytíte tajemnou vizáží této zříceniny a vystoupáte po těchto vytesaných kamenných schodech, tak se před vámi rozprostře celkem velký a volný prostor, který je v dnešní době samozřejmě již ohraničen zábradlím, a to kvůli bezpečnosti při návštěvě turistů a dalších návštěvníků. Již vlastně od prvního pohledu si všimnete, že tento prostor je takový táhlý, řekněme podlouhlý, a dal by se asi tvar tohoto prostoru nazvat takovým oválem. Na konci uvidíte jasně zábradlí, které je vytvořeno na konečném výběžku celé této hradní zříceniny a nabízí také velmi sympatický výhled.  

Když se pořádně rozhlédneme, můžeme si také všimnout, že tento, řekněme tedy oválný prostor, který nabízí nějaké výhledy do okolí, je trošku i členitý a jeho části jsou vlastně rozděleny na takové asi tři nejdůležitější. Tím je tedy přední hlavní vyhlídka, ke které se dostaneme až úplně na konci, kde vám představím i videoreportáž. Ale také po pravé straně můžete vidět takový menší výstupek, který je samozřejmě také ohraničen zábradlím, a je to vlastně další taková menší vyhlídka, která je tady na tomto prostoru připojená. Můžete zde tedy vidět na další světovou stranu z této plochy. Pokud se podíváte ještě směrem doleva, a kousek jakoby za sebe, tak uvidíte takové nepatrné přírodní schodiště...cca 2-3 schody. Když po něm vystoupáte, tak odtud je zase vidět na další světovou stranu, což je směrem ke kamennému schodišti, směrem do lesa a tedy na opačnou stranu, než jsou výhledy dolů na Černou Nisu a cestu.

Co se týká tedy pozůstatků tohoto hradu, tak zde nenajdeme v dnešní době již žádné extra zachované hradby nebo nějaké opravdu velmi dochované zbytky stavby, která zde třeba na tomto kamenném útesu, dalo by se říci, stála. Ale postupem času a vlastně i zásahů lidské ruky, díky tedy vytvořenému zábradlí a takové přehlednosti tohoto prostoru, tak zde můžeme najít několik opravdu hezkých míst, která nám nabídnou výhled, a můžeme se podívat  na zdejší okolí, které je krásně hustě zalesněné, a nabízí nejenom sympatický pohled takhle shora na sytou zeleň, ale jak jsme si prošli cestu až k tomuto hradu, tak jsme zjistili, že cesty tímto lesem jsou velmi příjemné a zábavné i dobrodružné.

Ke konci tohoto článku bych vás ještě velice rád pozval na vytvořenou videoreportáž, kterou jsem pořídil po cestě, a to již od zoologické zahrady v Liberci až na místo, kde dnes tedy můžeme najít zříceninu tohoto hradu Jezdec. 

To je dnes z objevení nějakého zajímavého turistického místa, opravdu vše. Já se s vámi těmito řádky rozloučím, popřeji vám spousty příjemných kilometrů, a ať se vám daří také objevovat a prozkoumávat nějaká zajímavá místa a uvidíme se zase někdy příště. Takže ZDAREC JEZDEC BAJKUJEC a budu se těšit :-).