5.
ZŘÍCENINA HRADU ŠTĚPANICE
Nazdarec bajkujec Bajkujáci :-) je tomu cca 2 týdny, co jsem podnikl 2 denní suprovou výpravu (díky zavřeným okresů, jsem zbytečně nešílel a polítal v tom svém), a navštívil pár zdejších památek. Tato výprava či výlet, který se odehrává v okolí města Jilemnice, (známé tradicí sochou Krakonoše na náměstí) se skládal ze dvou částí. První část, která pro mne bylo možná i důležitější (hlavně pro mne), bylo objevit vyhlídku nedaleko Hrabačova, kterou jsem ještě neviděl, a poté se vydat na již zmíněnou zříceninu hradu Štěpanice. Zřícenina pro mne, samozřejmě byla také velmi lákavá, ale již sem se tam před pár lety byl podívat, takže pro mne to nebylo úplně nic tak nového. Podařilo se mi v této výpravě dosáhnout „téměř“ obou cílů, protože jsem sice vyhlídku objevil, ale dle mého, to byla jiná než tu co jsem hledal prvotně. Prvotně mne zlákala Hrabačovská vyhlídka, ale myslím, že tu jsem bohužel minul a objevil trošku jiné místo. Však vůbec nevadí, protože i tak byl objevený výhled epický, a to co člověk očekává když hledá nějaké zajímavé místo naprosto splnil :-). Pojďme se spolu tedy podívat na průběh, kudy tudy vedou cesty a jak celá výprava vlastně začala :-).
Jak to začalo: Nastalo krásné, doslova famózní ráno plné slunce a tak přemýšlet o tom, co se bude od rána odehrávat snad ani nešlo. Sebral jsem připravené zabalené věci a vyrazil šupem do světa.
Protože jsem na tento čundr, výlet, nebo chcete-li lehce horskou výpravu nezvolil jako dopravu kolo (trošku mne to mrzí, ale nemohl jsem bohužel jinak - vezl jsem drahý fotoaparát), ale dal jsem si to pěkně po svých a jak je často mým zvykem jel jsem i STOPEM, tak vás budu navádět od místa, které se pro mne stalo startovním bodem a to z Hrabačova. Zde jsem vysedl z vozu, který mne sem před cca hodinou dovezl. Po pauze, návštěvě místního supermarketu, zakoupení nějakého ovoce a müsli na cestu, jsem konečně šlápl do kopyt a začal tuto výpravu :-). Začátek je tedy v Hrabačově u kruhového objezdu a dále směrem na Benecko. (celou cestu - skoro - můžete vidět i na přiložené mapce)
Hned u kruháče, vás osloví značení pro turisty barvou červenou, a tak byste tuto výzvu měli poslechnout a držet se této stezky. Budete pokračovat několik desítek metrů přes most, kolem místních roubenek, přes místní říčku Jizerku a dále podél ní. Když dojdete k první odbočce vpravo, neváhejte a vydejte se tudy. Hned poté uhněte vlevo a držte se v ulici Dřevařská. Značení je viditelné přímo na rohu domku, a tak se snad nedá ani minout. Já jsem to tak provedl a nevedlo se mi zle :-).
Všechny tyto body jsem prošel a dostal jsem se až k začátku místního lesa. Hrabačovská vyhlídka byla v tu chvíli po mé pravé ruce, ale protože jsem nechtěl jít volnou loukou k hranici lesa nad ní, zvolil jsem lesní cestu, a pokusil se nechat navigovat pomocí GPS, jestli se mi podaří i tímto směrem k vyhlídce dostat. Byla to trošku chyba, protože k Hrabačovské vyhlídce se dostanete právě přes tuto louku - je to asi nejjednodušší, než se různě motat lesem - ale mě lákalo vyzkoušet novou appku mapy.cz, a tak jsem pokračoval dále, kudy mne cesta vedla :-).
Pokračoval jsem touto lesní cestou, která je v začátku přehrazena kmeny, aby tudy nejezdili vandalové na 4kolkách a motorkách, takže když pojedete na kole, neměl by to být žádný problém. Kolo přehodíte a pokračujete dále. Ono toto území je snad myslím i chráněné jako památka, a tak se stejně i tak člověk musí chovat jako člověk a ne jako ničitel přírody :-) Takže jsem pokračoval dále značenou cestou lesem, užíval si krásné momenty prosvítání slunce mezi stromy, vůni pokáceného dříví a někdy i dost bahna :-) V takovém počasí, kdy taje kolem sníh, se nedá ani čemu divit.
Po této lesní cestě jsem ušel zhruba 2-3 km a dorazil na otevřený vrchol louky, schované za lesem. Zde Vám již nic nebrání se pouze otočit a spatřit tento parádní výhled na Dolní Štěpanice.
Zdržel jsem se zde asi 1hodinu a poté pokračoval dále. Seběhl jsem loukou dolů, podél staré kolečkové lanovky, která zde zůstala nejspíše z doby, kdy se tady jezdilo v zimě na lyžích. Nejspíše pro málo obyvatel mladšího věku, zde toto sportoviště zaniklo, a zůstalo jen lano a stožárky s kolejnicí. Když seběhnete až na náves, opět vás začnou obklopovat malebné a milé roubenky místních obyvatel a uvidíte, že některé zde stojí opravdu dlouho a nebo mají velmi vzácnou historickou hodnotu. Jedním z takových domků je rodiště známého režiséra a herce Vladimíra Slavinského, vlastním jménem Otakar Pitrman.
Když jsem se vynadíval na tyto zábavné chatičky a domečky, které mimochodem lemují celou cestu až k hradu, vydal jsem se dále na cestu. Zde již není trasa nijak složitá, a opravdu stačí se držet hlavní silnice a těchto hezkých domků. Když přijdete na místo, rozhodně to poznáte, protože u cesty vás bude vítat tato odbočka a směrovka, která vás navede přímo ke zřícenině.
Také jsem se této směrovky držel a pokračoval dle jejích pokynů :-). Dovedla mne přes louku až do podhradí, kde začíná listnatý les. Je zde taková malá spleť různých cestiček, které vás na místo dovedou všechny, ale pokud zde budete poprvé, určitě vás to trošku zmate.
Když jsem se těmito cestičkami propletl a nezahodil flintu do žita, dorazil jsem až k této vysvětlivce - tabule s historií - která mne a pokud se sem podíváte tak i vás, bude provádět celou historií tohoto místa a jak by řekl lajk „o co zde vlastně kráčí“.
Místo je to naprosto kouzelné a určitě ve vás vyvolá vzpomínku na loupeživé bandy, které by mohli v těchto místech přebývat a ani se není čemu divit. Dnes je již hrad opravdu pouze zříceninou, a tak nějaké plnohodnotné bydlení si zde představovat pro člověka moderního určitě nemůžeme (snad ani nechceme), ale celková scenérie, Vám opravdu připomene příběhy jak z pohádky starých dob o ruinách, kde sídlí nějací loupežníci, anebo osamocený kouzelník či zbrojnoši. Pokud se rozhodnete si zde odpočinout, tak tuto možnost zde máte v naprosto skvěle vystavěném přístřešku, který nabídne i stůl se sezením (za tohle stavitelům veliké díky, že třeba i slušní cestovatelé a trampové mají kde složit hlavu v nepřízni počasí). Pokud však třeba rádi spíte pod širákem, je tu možnost také a to hnedka u vedlejšího venkovního ohniště, které stejně jako přístřešek nabídne i pěkné přírodní sezení na lavičkách.
Dle mého, je tato zřícenina rozhodně hodna vaší návštěvy, protože tohle rozhodně stojí za vidění, a jak dospělý tak i každý malí dobrodruh či turista ho určitě ocení. Je zde i spousty hezkých výhledů a zajímavých výstupů. Ke zřícenině se dá dojet úplně v pohodě na kole, takže cyklo výlet, který by lákal asi nejvíce, je možno dotáhnout do konce se vším všudy :-)
To je dnes z výletování po zajímavých místech té naší České Bajkové republiky asi vše. Jako vždy na konci doufám, že se Vám fotografie a vyprávění líbili, a že se spolu opět sejdeme u poznávání zajímavých míst :-). Takže ZDAREC BAJKUJEC a budu se těšit :-).